|
....ta polámaná ....to jsem já ....
 01.02.2008 1 1530(18) 0 |
Dům vystlaný sametem
jemným - a v barvě nachu ...
Tam ukrytá byla před světem ...
na víčku špetka prachu ...
Stačilo klíčkem pootočit
dát život malé tanečnici -
začala se v kole točit ,
v rukách malou slunečnici ...
Jako malá jsem ji milovala
pak čas ji odvál někam pryč...
Spousty let se schovávala
stejně tak malý, zlatý klíč ...
Nedávno jsem ji objevila
krásku v krabičce schovanou ...
tu, co tak dlouho netančila...
Vzdala už bitvu prohranou ....
Její dům se už neotvírá ...
Přestala dávat krásu světu ...
Leží tu tiše .......
.....polámaná
...............ve svém hrobě ....
.........................ze sametu ...
jemným - a v barvě nachu ...
Tam ukrytá byla před světem ...
na víčku špetka prachu ...
Stačilo klíčkem pootočit
dát život malé tanečnici -
začala se v kole točit ,
v rukách malou slunečnici ...
Jako malá jsem ji milovala
pak čas ji odvál někam pryč...
Spousty let se schovávala
stejně tak malý, zlatý klíč ...
Nedávno jsem ji objevila
krásku v krabičce schovanou ...
tu, co tak dlouho netančila...
Vzdala už bitvu prohranou ....
Její dům se už neotvírá ...
Přestala dávat krásu světu ...
Leží tu tiše .......
.....polámaná
...............ve svém hrobě ....
.........................ze sametu ...
01.02.2008 - 21:05Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tanečnice ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Udělej něco....
Předchozí dílo autora : Život
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
THEChaos [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
