někdy je to, co prožijeme ve snech to nejkrásnější...

Sny... asi nejvíc, co mám... ;)

brečím tady jak malá... a jdu si pustit klip.,... ;)

ano... láska... to je katastrofa... přímo živelná ;)

Sebevražda.Už zase jako by nikdy nebyla naděje.Dokud žije tak je naděje vždycky.

Je to silný příběh, dokázala jsem se do toho úplně vžít... a v kombinaci s tou písničkou... strašně smutný, ale povzbudivý závěr :-)

a tak jdeme životem poslušni poučkám o přímkách z geometrie ... :
... " ... Všechny přímky se protínají v nekonečnu, .... a vyjimkou jsou pouze rovnoběžky ..." ...
Některý naše přímky se jen protnou v úhlu devadesáti stupňů a pak si již sviští svou cestou, ... no a některý v ostrým úhlu s námi běží nějaký čas, .... ale stejně tak jak se přibližují do okamžiku protnutí, ... tak se i pomalu nezadržitelně ... a navždy vzdalují ...

exkluzivně vybarvená omalovánka, hezké až průměrné, :)

"Buď doufat, že ano, nebo vědět, že ne..." To je hezky napsaný. Jenže to je právě otázka... myslím, že ne, ale chci... je to složitý...

ty poslední 3 řádky jsou nejlepší :)

Tak mě napadá, že život je vlastně celý umírání... tak proč si to umírání nenamalovat v nějakých veselejších barvách ?? ;)

..jest eze si zpatky

skvost woe

Buď doufat, že ano, nebo vědět, že ne... Naděje se najde vždycky, ve všem a člověk pak už jenom doufá, když se nic neděje a to bolí...

Promiň... ;)... byla jsem nějaká netrpělivá... ;)

Těším se na další pokračování... i když ho vždycky louskám celé odpoledne... ale ráda ;)

oho... tyjo... nemam k tomu co dodat... a to si vzdycky neco najdu... velmi silna myslenka...

žádné zabíjení... to by už pak nebyla žádná sranda... kdybychom byli sami sobě pouze přáteli...

máš pravdu...a vo tom to je ;)

wau