Někdy bych si chtěla ustlat uvnitř lastury...;) bylo by to krásný, poslouchat celou noc šumění moře...
jenže kde bych našla takovou, do které bych se vešla...:-D

:)

:)

jo.. tak takhle nějak to mám... bohužel, bohudík?:)

jojo chybí konec... pohádkový zvoneček ZVON

To vítání a loučení je popsaný dokonale, naprosto jsem se do toho dokázala vžít. Jinak se mi líbí celá povídka, samozřejmě :-)

ano, ty obrazy jsou dokonalé (pan sachr by buď měl radost nebo se bál že má konkurenci, hlavně neprozrazuj postupy=)... a ještě, shodou náhod je manon taky u mě to poslední co jsem četla=)

Jejda... :) Tu už jsem jednou četla...a vryla se mi do paměti.. :)

jsem ráda, že se ti líbí;)

..čtu to pořád znovu a znovu..:)

Ahoj Rozárko,
Umíš, jakože se učíš? A v tom případě jsi šikovná!:) Anebo umíš, jakože nemáš srdeční ponorkovou nemoc...a jsi v tom případě šťastná?!:)
Ať je to jakkoli, opravdu moooooc děkuju za názor!:) Nejvíc mě potěšilo to o těch pasážích uvnitř, co tam možná ani nejsou!...možná jsem je psala a taky už je neumím najít!:-D

Díky Ti:-)

Ta báseň je naprosto srozumitelná. Pokud máš citově ustláno na růžích, tak jen na otrněných stoncích. Petláhev v ledu mě neláká, ale přežvýkujícího klauna bych snad zvládl. Jo, jedno eso v rukávu bývá málo (zkušenost). Jinak naprosto srozumitelné. V své kategorii jednička.

:)) Díky, zvedla mi náladu :))

:))

Ta třetí se mi líbí nejvíc

:)

Těžko bojova s někým, kdo není férový... :-(

Nevím, moc mi to nesedlo, některý výrazy a myšlenky dobrý, ale...

Já svůj kříž sejmout ze svých beder nedokážu. Zkouším to, ale marně...

směr je důležitý, co dál se uvidí, děkujiiii za komenty :-)