:D heh.. díky :) ..snad už jsi se zase našla :)
... v zrcadlovém bludiši se vidíme několikrát, z různých stran, překvapeni, jak nás vlastně vidí okolí... vidíme však i sami sebe, jak se neznáme...
Tvoje básně se mi prostě líbí...zkrátka to umíš... :) U tohohle kousku nejinak
Tenhle pocit znám. Kolikrát jsem si už přišla studeně silná...jako vychladlej golem s perfektníma mírama v minisukni.
lidé jsou jen stínítko lampy,
a kdo ví kdo ho dá pryč...
- do těchhle dvou řádků jsem se zamilovala...můžu?:)
a kdo ví kdo ho dá pryč...
- do těchhle dvou řádků jsem se zamilovala...můžu?:)
já taky toužila až jsem dotoužila a nic nebylo...měl strach:))))...ale toužit je hezké:)
Je to, věru, překrásné,
když jeden a jedna jsou teď dvě:-)
když jeden a jedna jsou teď dvě:-)
...trochu mi tu schází poenta...trochu to rozepiš...co reálnějšího ji trápilo? čeho se tak obávali? proč seděli na vrcholu mrakodrapu?
já....já nevím, co bych mohla říct...dýchá to tu na mě ohromnou romantikou a jemností...přesně takové pohlazení jsme právě potřebovala:)...děkuju

