nej...tolik největší pravdy skrývá se v ní...

Zajímavé postřehy, zase něco k zamyšlení. Přeji hodně další inspirace.

jo, taky chci vědět co Moa...:)

...pocitová báseň...moc dobře znám tyhle dialogy se zrcadlem;)

a někdy se ty lodě srazí ani neví jak...;)...

ta je kouzelná....;)

...stromy malomocní už od podzimu...na některých ještě pořád zůstávají listy...
jaro je zas uzdraví...i v tvých očích se zaleskne troška pampeliškovýho jasu...
Jarda má pravdu...neseme si je v sobě napořád, protože je jen málokdo umí prostě odložit...jak nechtěné děti...

:-)))

... prozradím Ti malé tajemství ... ty lásky už si v sobě neseme napořád ...

... neboj ... jednou spolu budete ... no dost dlouho ...
... ten konec mě dostal ... i když toho Tvýho Fina neznám ... :-)

za sto podzimních chutí... které tě psát nutí :)

né, já chci příběh Moe ...a moc zlobím! :)

...s podzimní láskou mám svou zkušenost... asi podobnou

myslím, že chápu, neb jsem nespavec :-)

Je to skvělé, takové těkavé, jak už myšlenky někdy bývají. Co takhle třeba Iřin příběh? :-) Akorát ta jména, ta mi dala trochu zabrat. :-)

pohled na tvy oci vazne boli...
basen je uzasna.. je v ni krasna /,,krasna"/ nostalgie... boli me... je opravdova... a... az prilis zasnena pro tuhle realitu..
snilku..
M;)

básně jsou nádherný... ale proč mi připadá, že máš v očích beznaděj?? :) To se přeci nedělá... :)

já...rozumím, a ten pocit moc dobře znám...

tak to je docela hard, dobrej hard...nic vic me nenapada co napsat...mam v hlave prazdno a ve vnitrnostech moc zeleza...

ne že bych byla zastánkyní doslovných překladů, ale pokud ta česká část má být alespoň trochu obrazem té anglické a naopak, tak se to tenktokrát asi trochu nepovedlo...ale možná si to tak zamýšlel, nevím, jen mě to tak zarazilo. jinak...dneska mám pocit, že to u tebe není nějak ono xD možná je to i těma hvězdama, který já osobně teda v básních moc nemusím, protože kdykoliv se tam objeví, je to prázdný klišé...ale to je můj problém:)