jo my tátové.. holky nám utíkají před očima.. ale jsou naše.. jako my tátové navždy.. díky za okamžik..
Kovovým ostřím přes život ...naprosto bravurně řečeno ...ale honem to vyžeň z hlavy ...čas se nezastaví ...jen pro Tebe by nebyla už cesta zpátky ...je příliš "snadné" mizet ze života zadními vrátky ...
"V mých piruetách život sténá" - nejkrásnější moment! ale celkově..cítím z toho naději, co už tolikrát klesla! je těžké ji mít a tančit se vztyčenou hlavou na nohách v relevé;)
obdivuju báseň, obdivuju tebe;)
obdivuju báseň, obdivuju tebe;)
ale pořád...pořád bych neměnila...se vším starým se nezažije tolik nového...a zase krásného a možná člověk taky trochu prozří...:)
máš pravdu, zrovna dnes jsem četla jedno tvoje dílko..a ten konec...byl tolik, tolik podobný! kdyby jenom lidi věděli, jak holky někdy musí být silný!;)
Bolestné, skutečné, opravdové ...je mučivé, že většinou jen vlastní prožitky umožní člověku napsat tak pravdivou báseň, která opravdu zasáhne ...smutně pěkná ...
a jdou další a umírají zas a znova a příběh nekončí a oči v duši se srdcem planou v dálce rozmazané, co zháší a rozsvěcí okamžiky našeho bytí..
Jak ráda bych napsala, že vše skončilo happy endem ...ale bohužel ... z mých dalších vložených "veršovánek" to bude brzy zřejmé ...ale něco takového jako "první láska" se stejně nikdy nezapomene ...zůstane po ní nesmazatelná stopa ...krásná ...a navždy...
hmmm...a někdy na ně čekáme...marně...na pár písmenek seřazených tak že zahřejou....nepřicházej...
...a lidma v něm...lidma, který potkáváme...a i když třeba jen na chvilku...dokážou zasáhnout na hodně dlouho....
snad neurazím kloboukem smeknutým.. mám tu potřebu... když dočítám..
má li dejavu i happy end je to úžasné.. znám podobný příběh, bez něj.. cit je vyjímečný a vždy úžasný.. díky.. :-)

