zajímaej nápad... ;)

zajímavá představa budoucnosti.. A vůbec libí semi ten motiv..

jedno trapení, jedno slovo, jedna laska, ktera te nuti psat tech par jedinecnych vet od tebe....rozdavas klid i za ocean, rad to ctu. Ty budes vstavat, ja pujdu spat, ale s lehkym usmevem a dobrym pocitem, ze jsem cetl zase neco co znam...iky

Vím, asi ze mě žádnej básník nebude. Doufám že jsem vás nějak nepohoršila

No...s tím "onanistou" to tak žhavý nebude - klonil bych se spíše k variantě "něčeho úplně jiného"...každopádně dík za koment.

ten pocit že "něco vevnitř umírá" jsem zažil.. je to na ho*no, ale je to tak a člověk to musí vzít, jinak se zblázní

moc krásná :)

Dost takové rezignující, nad světem (ošklivým) lámající hole. Je z toho cítit smutek a bolest. Líbí se mi, jak si hraješ se slovy :-)

Jo tohle se mi libi:)

Dobrý, chůva bez rukou atd. Má to atmosféru. Buď jsi onanista nebo něčí milenec nebo něco uplně jiného.

Ty poslední tři řádky jsou pro mámu.

Děkuju ti, jsi jeho kurva, jsi jeho služka...zní to lépe bez toho a. Konečně věcná připomínka. I když ono je to stejně asi jedno. Ale dík.

pěkně vyjádřeno...strašně se bojím, abych nedopadla podobně...nemám k tomu daleko...

krásná...

tohle je famózní... akorát poslední sloka měla být propracovanější.

jsi jeho kurva, jeho služka
pořád dokola provdaná za vola
zavolej mi
tvoje moralistka

co to znamená?

Tma soumrak uviděla,
v noc proměnila den,
srdce se touhou chvěla
v příboji citů jen.

Svět voněl planou růží,
hoch poznal Lásku svou,
z jaké až dech se úží,
když objal milku svou.

Na prahu hvězdných světů
pak něžně si ji vzal,
jat kouzlem jejích retů
i vším, co bylo dál.

A konec světa náhle
se středobodem stal,
leknín v jezírku náhle
se tiše rozeštkal.

Tak záviděl těm dvěma,
že dva na Lásku jsou,
když on jen marně sténá
pod noční oblohou...

Co všechno člověka nenanapadne, když si čte něco tak kouzelného jako je Tvá báseň...;o)))

Janku,Ty jsi tedy imaginární číslo!;o)))
To mne v souvislosti s matikou napadlo spíše :

Mé srdce, prázdná množina,
Tebou se plnit počíná,
mé srdce, prázdná množina,
touhu zná, když den zhasíná...

Od mínus až k plus nekonečnu
táhne se široširý svět,
v němž poznat směl jsem jednu slečnu,
srdce mé získala si hned.

S pocitem unavené muly
teď světem čísel klopýtám,
nekonečno jsou též dvě nuly,
být spojen s Tebou přání mám....

Doufám, že Tě to přivede na veselejší myšlenky!;o))))
Rád si někdy nevinně střílím z věcí i lidí mi drahých...

Jseš fakt dobrá :-)

citem psané básničky jsou nejkrásnější...