Připomíná mi to "můj pes Míša" (viz. na Stojáka)
Jako celek je to hrozně napsáno, avšak přihlížím na to, že je to tvoje první tvorba a že je ti 15 let.

děkuji :)

No, tomu se říká "zkušenost" ...to by mě nejspíš poněkud odradilo od dalších projevů sociálního cítění ...i když ...já si nemyslím, že jsou to lidé, kteří nikdy nedostali šanci ...alespoň někteří určitě ano...jenže buď nepřišla ve správný čas nebo jí prostě neuměli využít ...to ale platí podle mého názoru o lidech všeobecně ...kde by každý z nás byl, kdyby nabízenou šanci využil ...jenže na KDYBY se prostě NEHRAJE ...

Je to můj prvni fejeton tak prosim o kritiku-.....vlastne ani nevim jestli je to fejeton

Janíku, jako úvod dobrý, ale ještě bych pokračovala :-)

Díky za vaše kommenty ... jsem ráda za vaši kritiku i za milá slova ... jako každý snad :-) asi jsem neplánovala dát to přečíst nějakému bezdomovci :-) A dneska mě překvapila kamarádka, která po přečtení těch veršů řekla, že jí první dvě sloky připadají, že jsou o dnešních teenagerech ...tak nevím ...na ty jsem fakt při psaní nemyslela :-)

:)

Má to vůbec nějakou myšlenku?

Děkuju, vážím si toho.:) I soucit by to mohl být. V mých očích je někým jiným, ale pokud v ní vidíš soucit, nejsi daleko od pravdy.:)

pěkný.

jo z toho jsem čerpala inspiraci:)

Mně to přijde spíš jako miniatura...

To má být co?

Pěkně zpracované sociální téma. Já se s nimi občas bavím a zde jsou dva příklady z poslední doby. První je z Prahy. Určitě znáte časopis Nový prostor, není v něm nic hlubokomyslného ke čtení. Jedná se o časopis, kterým by si měli lidé v té největší nouzi vydělat, alespoň na nocleh a na jídlo. V metru se mi zželelo paní a šel jsem si ten časopis koupit. Stojí 40 korun a půlka je pro prodejce. Paní jsem podal dvě pětikoruny, desetikorunu a dvacku. "Ježiš marjá, takový drobný" zaskuhrala.
"Ale paní, vždyť jste v nouzi, a tohle zas tak drobný nejsou..."
"To nevadí, já si to někde proměním."
Samozřejmě mě to naštvalo, ta bába byla bohatší než já. Ještě si to bude proměňovat na papírovky.
Druhý je z Plzně. "Od revoluce nepracuju a jsem na to hrdej."
To mi zas povídal opilý bezdomovec na náměstí, když jsme vedle sebe močili na kostel.

jo...šlo by to...možno dopilovat...ale není to nejhorší :-)

marně chytáš v zrcadlech
její mlhavý odstín

když hoří, tak tajíš dech

....

krásně vyjádřená báseň

Pěkná poezie vnímavá, všímavá s lehkostí psaná

Závislost na cigaretách bývá většinou asociální.

Je to pěkně napsané jenom nevím jestli by z toho bezdomovci měli nějaký užitek.

s potěšením jsem si přečetl a musím říci, že mě donutila přemýšlet. Ten komentář od ivkaji mi ukázal, jak se dá brát dílko jiných, dosazovat si tam myšlenky, zamýšlet se nad sdělením autora.
To je jedna z mnoha cest při čtení poezie, neboť toto rozhodně poezie je.
No a pak je další přísup. Četl jsem ji několikrát, abych se ubezpečil a pokaždé to byl ten stejný výsledek. Pocit smutna, takové jakoby beznaěje, ale v kouzelných barvách, s nábojem něčeho, co se špatně definuje. Mohu-li použít příměr, tak je to jako když padá suchý list , houpe se ze strany na stranu (to to rýmování) a člověk se věnuje té kráse letu. To že spadne se ví, ale nikdo si nepřipouští, že by to byl smutný zážitek. Naopak tě to naplní krásnem, stejně jako řádky v tomto dílku.