Poslední dva odstavce :))) to se mi líbí, to sedí. Předpokládám, že na Tebe. Ale na mě taky.. Palec nahoru

Jo jo, tohle je taky veritas. I když symbolická. Srdci se jako orgánu dost nadržuje v poezii. Za všecko může mozek, to je jasná věc. Proto třeba je to srdce s velkým S.

Hezky jsi popsal dilema, jak postupovat při rozhodování citových záležitostí. Věčné dilema. A krásné na tom je, žes řešení nenašel. Že jsi z toho udělal bezvýchodnou situaci (což skutečně tohle dilema je).

No, mohu-li rozvést ten komentík, pak takovou pohádku bych si asi taky přečetl, ale rozhodně ne dětem.

Vida, vida ho, Homéra. Zas něco, co se dá číst. Máš v té své sociální epice markantní kvalitativní výkyvy, všiml sis? (bereš-li jako měřítko sociální náboj) Takový zbloudilý náboj tě už dávno trefil, ani o tom nevíš. Tvoje básničky se hodí k pivu a buřtům. (Ty moje zas k vínu a něčemu sladkému) Přes všechnu tu hrubou všednodenní životnost se dycky musím ve tvych básničkách zastavit a žasnout nad tou skrytou pravdou o které píšeš.

Dobře píšeš (většinou). Tohle bylo jedno z lepších věcí.

Jedna věc mě ale zaráží. Proč tě tak přitahuje psát tuhle socpoezii, když (stejně jako já) vidíš (aspoň takový dojem z těch básní plyne) lidi jako nositele záporných vlastností, prostě špíny a zvrhlosti a pohrdání atd.?

Moc hezky napsáno. Člověk v tom cítí zpomalený čas. Jak kapky padají dlouhé minuty na chodník, kde v kalužích dělají vodní sítě a potměšilý umělec pátravým pohledem zpodklobouku hledí vzhůru, kdo mu to ruší jeho kruhy.

bambulka má pravda... stejně tak i lukio... hodně slabé

pěkné

*Napsat děkuji, jako reakci na Tvůj nával písmenek, se mi zdá málo. Ano souhlasím, že text, brán jako poezie, je lehce jednodušší. Je to asi proto, že celé to rovnou vzniklo jako "můj zpívající projev".
*Netuším jestli si hraju na umělce či ne, jestli v sobě něco mám nebo ne......já jen, kdykoliv tuto písničku hraju, tak v myšlenkách v tom peří ležím, oknem sleduju svítání a cítím ranní kávu.....
*Brilantní kytaru přetlumočím dál. Za textík co hladí děkuju mnohokrát. A kouzelný hlas? Červenám se a děkuji.
Přeji Ti krásný den.☺

Děkuji Ti :-)

:D

O ničem to rozhodně není.:)

... kouzelná báseň ;o)

taky mám ráda vlčí máky.. Tvoje slova dýchají teplem. Tak pěkně mile : )

tak trochu pravdy při pátečním večeru.
při prvním čtení jsem si jen řekl ... jděte už do ... s tou hudbou, co to sem taháte a bránil se přímo šílené touze být ten chytrej, co ti napíše že nebe-tebe je klišárna jak prase.
no a dneska jsem si kliknul na tu ukázku... a hluboce se tady pmlouvám za mé předchozí myšlenky. že byly hodně blbý jsem pochopil při třetím akordu. tady si nikdo na umělce nehraje, tady to někdo v sobě má! Brilantní kytara kouzelný hlas a textík co hladí. nebe-tebe je na závěr jak dolití posledního zbytku vína... jak se to krásně loučí. tohle bych si v autě pouštěl na zklidnění jízdy.
A pro ostatní z toho plyne..... ono odsuzovat se má až po seznámení s věcí a rychlé soudy.... jsou největší chybou.
Gratuluji a ještě jednou se tu omlouvám za svoji blbost.

tak až teprve komentáře tady mne donutily k vyjádření. Při prvním čtení jsem ji jen přelétl a řekl si..(to snad ani nenapíšu).
A po druhém čtení a zamyslení nad dílkem i komentáři se pokusím vysvětlit můj postoj k psaní tady. S dovolením jsem si půjčil tohle dílko.
Zajisté jsi ho psal, ponuknut vzpomínkami těchto teplých nocí... to jsou přímo ideální na posezení do noci. Nemá cenu vysvětlovat tu krásu letních nocí, praskání ohně, zamilovaný pohledy přes oheň, kytara a první pokusy o milostnou poezii... kdo to nezažil o moc přišel a ani neví o čem ty píšeš. ten to z tohodle dílka nepochopí.
Ty co to znají jsou zase... podle mého mínění zasypáni tvým popisem tvé vzpomínky. Ale každý si to stejně převede na svůj prožitek. Kdybys to nevykreslil tak přesně, ubylo by slov, a zůstalo by to v náznacích. To pak dává prostor i k úvahám a rozvíjení fantazie, což asi je úkolem poezie. Jinak díky. za navození těch mých vzpomínek, které se mi přehrály připsaní komentu před očima.

myšlenka tam může být, pro mne zůstává skryta a ani ji nehledám. upřímně řečeno co mne neosloví - nad tím nepřemýšlím. Při sdělení pocitu se potýkáme s dvojím nebezpečím.... že myšlenku tak dobře zakryjeme, že nekouká ani růžek a pak, ji někdy tak dlouho a složitě vysvětlujeme, až sama zajde. To je třeba zase můj problémek. naučit se psát krátce - ve slovech.

tak tohle je kouzelný kousek. má to v sobě úžasnou atmosféru. Je to přesně ten pocit, že můžeš nahlížet, ale celé to nevidíš a musíš dokreslovat ve své fantazii. takhle se má podle mého psát. Aby to nutilo si dobarvovat obrázek podle sebe, podle své nálady a povahy.

Víš, lémane ... nesnaž se veršovat za každou cenu ... klidně popiš jen pocity ... bude se Ti svobodněji psát ... a bude se to taky snáze číst ;-) Vůbec se nesnažím kritizovat za každou cenu ...ber to jen jako názor někoho, kdo se rád zahloubá či jen tak potěší básničkou ...

Nevím, jestli věřím na upíry. Možná jo, ale co si o tom myslet?
Zajímalo by mě, kde se vzaly všechny báje o nich.

taky hezky maluješ :)
rozflákat pár skleniček, ať je toho štěstí co nejvíc...a zítra bych potřeboval, aby nepršelo.

ono se to nepodařilo skloubit ani tady, zkoušet vnutit rým zastávce - šestce, mi přijde už moc...bohužel, špatná forma, nelíbí