Takéto otázky neriešim.

Asi takhle, dnešek se s dobou, kdy se narodil Beethowen vůbec nedává srovnávat, proto je ten příměr poněkud neadekvátní. Za druhé potrat nepotrat, pokud tomu nedokáže dotyčná sama předejít nebo jinak zabránit, je jen a jen na ní, jak se rozhodne a jak svůj úděl ponese. Asi si řeknete, že jsem cynik - možná.

Pokud jde o to, jestli je to jen otázka ženy, tak s tím rozhodně nesouhlasím. Otec má na dítě stejně tak velký nárok jako matka a pokud se oba dva neshodnou zda potrat ani nebo ne, tak je to problém.

Je dle mého názoru každého zodpovědnost, zda na svět přivede nový život, nebo ne. Pokud tak učiní, měl se snažit z toho svého výtvoru udělat něco, co bude světu k prospěchu (výchova).

Těžko je dneska moralizovat, když lidé dávno ztratili povědomí o tom, co je to zodpovědnost za někoho jiného než za sebe.

Nešlo by to napsat v jedné krátké větě?

Dovoluji si vztyčit výhružný ukazováček.

starý korejský básník Kim-Si Sup, který tvořil ve druhé polovině 14. století tuším, v jedné své básni říká, že jako umělec se dokázal přestat řídit básnickými pravidly. Že se nad ně povznesl.

No a tady toť to dílko mi připomnělo moji obhajobu u nakladatele, který měl pindy k formě mých básní. A já musel uznat, že má pravdu, šlo totiž o to, že jsem v nějaké básničce ne zrovna optimálně zvládl rytmus a tak. No a bylo mi řečeno, a já to uznal, že umělec dovede všechno (tedy jak myšlenku, tak obsah a formu) dokonale zpracovat do podoby, která je ukázkou toho, že mu to dalo práci. No a tady jsou tím kamenem úrazu rýmy.

Dílo se rýmuje, všechna čest, ale v tak dlouhých řádcích, že kdyby to někdo četl, tak by ty rýmy vůbec nepostřehl. Čili pak je trochu zbytečné je tam cpát.
Laicky řečeno, působíto hrozně strojeně a tím pádem i neupřímně. (aspoň já to tak cítím). Doporučil bych buď to vyumělkovat úplně, okleštit a říct stručně, nebo a to je druhý extrém, na formu se úplně vykašlat a psát to ještě uvolněněji.

Je ale marnost nad marnost opravovat dílo, jen proto, že nějaký REJPAL má pindy. Hodně zdaru.

Ještě že to nikoho neobviňuje. Jen slovama trestá :-))
Na začátku to graduje pak se to ztrácí v balastu slov. Jinak nápadité.
Líbí se mi to.

Příjemné na poslech ... tak zase improvizuj ;-)

Hezké, milé ... škoda, že si ty řádky nemůže děda přečíst ... Poslední odstavec je logickým vyústěním, napsaný prostě ... přesto ... v jednoduchosti je krása a tady taky osudovost ...jj, jsou to ale věci mezi nebem a zemí ...

Nenechej se zaživa pohřbít ... smutek Ti nabídl přípitek s arsenem a Ty jej piješ se sladkobolným úsměvem na rtu ... víš, všechno, co Ti život nabídne, nemusíš do dna pít ... jednou, až Tě ty kořeny pustí, až ucítíš vůni stromů a listy budou zase zelené, znovu hlavu pozvedneš a v letním oparu uvidíš ... svou vílu ;-) Hodně sil ... všechno má svůj důvod ... a čas ....

Začátky, ale děkuju za poučení :)

Děkuji Vám :-)

tleskám, i té improvizaci :)

nevím co jsou ounočky...a nějak nechápu význam, prozření?...růže prochladla v osamnění, pak se probudila, pak zas upadla do zapomnění, vše během čtyř řádků - mi to přijde jak nějaký trailer na delší dílo, které řekne víc...nicméně ani ten trailer nenalákal, bohužel

efekt Janis jsem si musel vyhledat, a celkem jsem to pak snad i pobral, tak nějak po svém...a zajímavé :)

začátek ne moc originální a trochu skřípe, ale konec to aspoň pro mne vylepšil :)

špatné řádkování, dělám-li při čtení na koncích menší pauzy, je to moc rozkouskováno...slovo hudba použito víc než by bylo vhodné...a přijde mi, že moc volně neplyne, je v ním moc tlačeno na pilu, moc tlačeno na to čtenáře do něčeho nutit...

jůů :-) hezký...

Závidím Tvé víle.........

V době nahrávky - improvizace.... :-)

Moc hezký :)

Pravdivé a pěkné :)

pěkné; taková lehká, vzdušná báseň... ozvi se...