Eliška Vobrubová: Môj pohľad na vec vyplynul práve z anotácie. Keby tam nebola mal by som pravdepodobne iný názor.

Nemyslím si, že by si autorka takto predstavovala svoju budúcnosť aj v skutočnosti... len sa tak pesimisticky zamyslela pod depresívnym vplyvom matematiky. Aspoň takto som to pochopil ja. Asi by nebolo od veci aby sa vyjadrila aj autorka :)

Já si pořád nemůžu ujasnit kolik že tam je těch ženskejch. Z toho, jak je báseň napsaná, bych usuzoval, že minimálně dvě ale když se odpoutám od těch slov a podívám se po prvním plánu, tak mi připadá že asi jenom jedna. Je to záhada.

tvojegps: neptej se co chtěl básník říct, ale co řekl, nic moc.

1kor13:
Jestli si autorka představuje takovou "kariéru", o jaké pojednává báseň, tak "Gott mit uns" - tedy lépe řečeno s ní.
K tvé další poznámce o hodnocení: Ráda bych věděla, jak dle tebe rozeznat, na co se dívat jako na pokus o umění a na co ne. Podle jakých znaků, kritérií to rozeznáváš? Nebo bys navrhoval to rozeznávat? Usuzuješ z uvedené anotace nebo z nějakých vlastností díla? Co kdyby tam ta anotace nebyla? Změnilo by se něco, kdybys nevěděl nic o vzniku díla? - Pro mne ano, ale jen v případě jiného poukázání na nesprávné tvary slova anděl a putyka; v tomto přípdě jsem, pravda, té anotace využila. Kdyby anotace nebyla, byla by chyba prostě chybou bez poukazu na to, že "y" bylo použito v matematických kvadratických nerovnicích.
(Pokud by mne zcela náhodou vtipně nenapadlo, že to by mohl být důvod absence zmíněné hlásky:-))

jayjay:
Chudáci uživatelé angličtiny... a přesto je tolik dobrých anglicky píšících autorů. - Ano, máš pravdu, v možnostech rýmovat jedno slovo s druhým to není. Nejde jen o ten refrén a verš před ním. Jde o to, jak poslední dva verše působí a vyznívají v kontextu stylu celé básně.

Helee: ..a duvod?

S vědomím toho, že toto dílo je autorova prvotina zde uveřejněná, a s vědomím toho, že autor uvádí, že trochu kritiky snese (ovšem nevím, jaká je mírajeho trochy) mám k Diamantu zkázy tyto postřehy:
Vzhledem k tomu, že v textu je slovo diamant psáno správně, tedy s "t" na konci slova, pokládala jsem tuto chybu za překlep, ačkoli mne vždy, když jsem název textu viděla, "bouchl" od očí.
Ačkoli je to poněkud negativní motivace, byla tato chyba pro mne motivací k přečtení celého textu. V něm jsem shledala, že se hemží chybami mluvnickými i (patrně) překlepy, což vyvolává dojem nedbalé práce. Například déšť je raní nikoli ranní podobně jako raní ptáče dál doskáče; správný tvar zájmena já je ve třetím a šestém pádu vždy mně; postava jménem Jones se náhle změní v Jamese - a nebo není jasno, kdo je náhle objevivší se James; chybějící či přebytečná interpunkce atp. Chyby se s postupujícím textem množí.
Další problémy textu se vztahují k stylistické a jazykové stránce textu. Formulace jsou často šroubované, až směšné (příklad za všechny - náhrdelník s diamantem ležící na trupu), výrazivo poměrně chudé. Často drhne logika textu, čímž myslím mimo jiné to, že v přílišném užívání zájmen místo jména postavy, již má autor na mysli, nebo místo dějů, které má autor na mysli, se logika textu ztrácí. Tento způsob psaní zároveň komplikuje vnímání textu i přirozený tok vyprávění. Na druhé straně je text často příliš mnohomluvný, věty nastavované, šroubované.
A úplně závěrem: Rozsah pěti stránek A4 dílo nedělá románem. Ale nejde jen o rozsah. Má-li to být začátek, jakási ochutnávka, tak prosím, takhle raději ne, neboť text nese znaky pokleslého žánru aniž by si toho byl autor zcela zjevně vědom a aniž by pracoval s metodami pokleslého žánru vědomě, totiž s nadhledem a humorem. A i to by bylo těžké. Leč s nadhledem a odstupem zprácováno, představitelné.
Kladu si otázku, kam by se mohl příběh dál vyvíjet. Z dosud napsaného to lze celkem jasně předokládat: Hrdinka půjde po stopě těm zloduchům, kteří připravili o život jejího Matesa, až je dostane a zničí. Pokud se ovšem do největšího padoucha nakonec romanticky a zcela, až po uši, nezamiluje, když už je to ten romantický román.

Rozhodne oceňujem tvorivosť pri hodine matematiky :)
Báseň má navyše myšlienku a to vôbec nie bezvýznamnú. Živo si dokážem predstaviť, ako si nešťastné dievča, znudené výkladom učiva, ktorému moc nerozumie, pesimisticky predstavuje svoju budúcnosť. Pripomína mi to jednu dobrú kamarátku, ktorá sa takouto poéziou tiež zvykne baviť. Jej verše bývajú pesimistické, ale je to veľmi veselé a vtipné dievča.

Myslím si tiež, že nie je úplne fér dívať sa na takúto tvorbu ako pokus o umenie a preto poukazovať na umelecké vady nie je na mieste.

Eliška Vobrubová: Nechal jsem na jednom konci verše slovo Bůh. Rýmovalo se to s kruh. Víš, že v angličitně existuje jen asi devět rýmů na kruh? Prohlížel jsem to stokrát. Jiné slovo tam prostě nešlo. // 1984

Musím to číst pořád dokola...

- Anotace vysvětluje v básni používaný tvar "anděle", neb "y" bylo vypotřebováno na vyjádření neznámé v kvadratických nerovnicích. Jinak by totiž správně bylo: Hospodské anděly nestvořil Bůh.
A jak dívka zemřela? Zalehl ji ten tlusťoch ze třetí sloky.
- Nálevna nevalné pověsti a úrovně je putyka nikoli putika (další v básni chybějící "y", které spotřebovala hodina matematiky.)
- Nemálo si autorka zavařila refrénem, neboť hledat neotřelý rým na slovo Bůh je věru nesnadno, a krom toho se (v tomto případě) forma jaksi okouká, nic nového nepřináší a působí spíš směšně, protože předvídatelně.

Taková trochu zvláštní mi přijde, zajímavě napsaná, a líbí se mi jak.

Inspirace Poeovým Havranem je nepřehlédnutelná, leč bohužel až příliš přímočará, respektive prvoplánová. Poe to o sobě a Leonoře napsal líp - ve formě, obsahu i logice textu. Toto dílo jeví se mi být kostrbatým nejen v metru, ale i ve verších a rýmech i v logické stavbě textu. Snaha o vytvoření atmosféry vychází naprázdno. A po verši "Sním si návrat za světla" báseň se zcela zapletla.

Já taky děkuji, Lizzie.

Promiň, ale není. Ledaže bys psala návod k použití... Pokud jsi chtěla psát o lásce nebo o milování a něze, tak se ten záměr z toho vytrácí posledním, "vylepšeným" veršem. (A po mém soudu i obrázkem...)

Děkuji za objasnění. Napadá mne ještě, nemělo-li by být jak kapku na okně slyším ho hrát... nebo kdo je kapka na okně?

Napoprvní pohled mne rozčílila formou. Po přečtení mne ročílila obsahem. Když to čtu, je to jako bych jazykem pátral ve tmě po noži. Každý verš je malá břitva.
Báseň je silná, ne silácká. A dost už komentování, jdu raději přemýšlet.

Troufám si říct jediný obstojný výklad básně – tzv. Teorie trpaslíček.
Báseň popisuje život malého trpaslíčka, který bydlí na křesílku na římse (pravděpodobně krbové). Jeho život se odehrává ve snách, mdlobách a v noci.
Překvapivost básně je vytvořena neustálou změnou metra a to často i během verše. Mistrovsky je tajemnost básně dovršena kontrastním příchodem zlaté brože do lože.
Čtenář je na konci utěšen nadějí, že básnický subjekt – trpaslíček – (i když já osobně jako básnický subjekt vidím samotného autora) má před sebou již jen jeden den života.

tvojegps: Asi máš pravdu :D

gabkin: zvláštní že nad jemností jsem při psaní nemyslela...ale jak jsem si to teď ještě jednou přečetla...tak si říkám..."i přes to všechno mám život ráda...":)