1. jak píšu je moje věc :)
2. jestli je rým chaotický je moje věc :) nebo moje mínus, no já už to nějak přežiju.. nepíšu básně jako dokonalé ochutnávky many
3. "a po obsahové stránce je dost divné, že hned ze začátku jasně deklaruješ, že je v tom milostném vztahu taky někdo třetí. A teď kdo je kdo? Která z těch dvou je ta vysněná a která ta reálná?" ... no zkus třeba zapojit fantazii.. jestli nějakou máš :)
2. jestli je rým chaotický je moje věc :) nebo moje mínus, no já už to nějak přežiju.. nepíšu básně jako dokonalé ochutnávky many
3. "a po obsahové stránce je dost divné, že hned ze začátku jasně deklaruješ, že je v tom milostném vztahu taky někdo třetí. A teď kdo je kdo? Která z těch dvou je ta vysněná a která ta reálná?" ... no zkus třeba zapojit fantazii.. jestli nějakou máš :)
Velice podmanivé dílko se zajímavou formou, není zde co vytknout, vyplývá z toho jasná minulost.
taky mi sem tam nesedí nějaké rýmy...jinak se to dá ;)
GULI: Jak sám říkáš, máme odlišný přístup. Já nevím, jak si představit "základní duševní pohyb" jako podstatu víry- proto nemůžu říct, jestli je stejný v případě víry v Boha i v případě víry v sebe sama - v to, že se naučím na zkoušku za 3 dny, třeba. Možná jo, ale já víry dělím podle předmětu víry a podle její ověřitelnosti.
Podle mě věřící nemůže najít ve víře logický rozpor (viz zdůvodnění axiomy níže). To, že se (relativně často) stane z věřícího nevěřící nebo naopak, je podle mne důsledkem nějakého individuálního zážitku. Umírá mi dítě a já budu v duchu (ač nevěřící) prosím Boha o pomoc. Dítě to přežije a já začnu věřit. Naopak, jako věřící se budu modlit za jeho záchranu - a přitom věřit v Boha, budu si jist, že ho zachrání - dítě je přece nevinné. Pokud zemře, začnou mnou hlodat pochyby o Boží spravdlnosti... Podstatou těch pochyb ale není logika, na to by se stačilo podívat na statistiku úmrtnosti věřících a nevěřících (dětská úmrtnost, nebo třeba jestli věřící přežijí statisticky více infarktů - protože je Bůh díky modlitbám blízkých zachrání), ale osobní (subjektivní - tedy mimo objektivní logiku) prožitek.
Kdyby ale šli se svými pochybnostmi za knězem, dostalo by se jim naprosto logického (z hlediska víry) vysvětlení, že dobrý Bůh si duši dítěte povolal k sobě na nebesa, a to se má teď lépe, než kdyby žilo smrtelný život.
Mimochodem, odtud pramení to, že křesťanství považuje sebevraždu za hřích bránící vstupu do nebe. Jinak by se křesťané zaseberaždili, aby mohli žít věčný život v nebi (kam všichni doufají = věří, že přijdou).
Podle mě věřící nemůže najít ve víře logický rozpor (viz zdůvodnění axiomy níže). To, že se (relativně často) stane z věřícího nevěřící nebo naopak, je podle mne důsledkem nějakého individuálního zážitku. Umírá mi dítě a já budu v duchu (ač nevěřící) prosím Boha o pomoc. Dítě to přežije a já začnu věřit. Naopak, jako věřící se budu modlit za jeho záchranu - a přitom věřit v Boha, budu si jist, že ho zachrání - dítě je přece nevinné. Pokud zemře, začnou mnou hlodat pochyby o Boží spravdlnosti... Podstatou těch pochyb ale není logika, na to by se stačilo podívat na statistiku úmrtnosti věřících a nevěřících (dětská úmrtnost, nebo třeba jestli věřící přežijí statisticky více infarktů - protože je Bůh díky modlitbám blízkých zachrání), ale osobní (subjektivní - tedy mimo objektivní logiku) prožitek.
Kdyby ale šli se svými pochybnostmi za knězem, dostalo by se jim naprosto logického (z hlediska víry) vysvětlení, že dobrý Bůh si duši dítěte povolal k sobě na nebesa, a to se má teď lépe, než kdyby žilo smrtelný život.
Mimochodem, odtud pramení to, že křesťanství považuje sebevraždu za hřích bránící vstupu do nebe. Jinak by se křesťané zaseberaždili, aby mohli žít věčný život v nebi (kam všichni doufají = věří, že přijdou).
spousta otázek...teď jenom najít odpovědi

