kdesi v dálce
kde ztrácí se
naše fantazie
a jiní se topí
pod vlivem
budoucnosti
hledíš do zrcadla
vratké iluze
a stále myslíš
na tu kapku rosy
kterou jsme kdysi
spolu chytily
do našich spojených rukou
dříve než jsem stačila
něco říct
všechno se
rozplynulo
náš nádech
už nebyl náš
a s výdechem
cosi píchalo
na plicích
v nekonečnu
ranních nostalgií
probouzím se
s úsměvem
přece to jednou
přestalo bolet
kde ztrácí se
naše fantazie
a jiní se topí
pod vlivem
budoucnosti
hledíš do zrcadla
vratké iluze
a stále myslíš
na tu kapku rosy
kterou jsme kdysi
spolu chytily
do našich spojených rukou
dříve než jsem stačila
něco říct
všechno se
rozplynulo
náš nádech
už nebyl náš
a s výdechem
cosi píchalo
na plicích
v nekonečnu
ranních nostalgií
probouzím se
s úsměvem
přece to jednou
přestalo bolet
Ze sbírek: Střípky II., Sto střípků
14.07.2012 21:30
Je tak zarazejici, jak vsichni intenzivne prozivame a tolik v nas zustava. Stesti, ze to spatne preboli...
Jinak by nas tu byla tak tretina... :)
Jinak by nas tu byla tak tretina... :)
13.07.2012 20:20
Yasmin
nádechy a výdechy vzpomínek, co ožívaj. pěkná..!
13.07.2012 14:10
usínáš s ní, vstáváš s ní, neodchází... zvláští patos toho lepidla, které se nám na paty chytilo a přání..., jakoby ohluchlo!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.