 13.07.2012 9 1310(16) 0 |
kdesi v dálce
kde ztrácí se
naše fantazie
a jiní se topí
pod vlivem
budoucnosti
hledíš do zrcadla
vratké iluze
a stále myslíš
na tu kapku rosy
kterou jsme kdysi
spolu chytily
do našich spojených rukou
dříve než jsem stačila
něco říct
všechno se
rozplynulo
náš nádech
už nebyl náš
a s výdechem
cosi píchalo
na plicích
v nekonečnu
ranních nostalgií
probouzím se
s úsměvem
přece to jednou
přestalo bolet
kde ztrácí se
naše fantazie
a jiní se topí
pod vlivem
budoucnosti
hledíš do zrcadla
vratké iluze
a stále myslíš
na tu kapku rosy
kterou jsme kdysi
spolu chytily
do našich spojených rukou
dříve než jsem stačila
něco říct
všechno se
rozplynulo
náš nádech
už nebyl náš
a s výdechem
cosi píchalo
na plicích
v nekonečnu
ranních nostalgií
probouzím se
s úsměvem
přece to jednou
přestalo bolet
Ze sbírek: 
14.07.2012 - 21:30Je tak zarazejici, jak vsichni intenzivne prozivame a tolik v nas zustava. Stesti, ze to spatne preboli...
Jinak by nas tu byla tak tretina... :)
Jinak by nas tu byla tak tretina... :)
13.07.2012 - 20:20Yasmin
nádechy a výdechy vzpomínek, co ožívaj. pěkná..!
13.07.2012 - 14:10usínáš s ní, vstáváš s ní, neodchází... zvláští patos toho lepidla, které se nám na paty chytilo a přání..., jakoby ohluchlo!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nekonečno ranních nostalgií : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pijeme
Předchozí dílo autora : Bard
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sophia [18], hidden [12], Kristýna [2], vercaambro [1]» řekli o sobě
lidus řekla o prostějanek :Měsíc. Občas moje externí paměť ( :-) ). A člověk, co mě drží víceméně nohama na zemi. A tak :-)
