ty jsi celý jakýsi zajímavý...zahalený, máš svůj styl a ten nezměníš ani o krapánek ...jo , to obdivuji...:)

Vladan: Fíha..tak a mám to.... ....dobrá, folklór , takže si vlastně rozumíme...ha...rozumíme si jinak ? Jo...jinak si rozumíme...s tou vírou v taron moc nepospíchej...fakt jsi mě překvapil , já vlastně ...víš, co jsem si vlastně teď uvědomila ? Já vlastně ani nechci , aby mě někdo věřil...já chci ..já chci zůstat nepochopená ....protože je mi tak dobře...můžu se trápit a to mi jde nejlépe :))))) Kruciš....hm.....tak co vlastně chci ? Pf....nečtěte si to , taron uvažuje ...končím..budu uvažovat v soukromí :))))

GULI: Takže jinak řečeno, všechny pocity, myšlenky, city se do určitého bodu prolínají..

Člověk něco obětuje z lásky pro toho druhého, aby získal vlastní uspokojení z toho, že uspokojil toho druhého..:)

Věřím na lásku mezi lidmi. Láska mezi dvěma lidmi, to může být, že si dva sednou, je jim spolu dobře. Přesto to může být ta závislost, jak si už zmínil.

Ale sama pro sebe mám důkaz, že láska člověka k člověku může být i, teď to použiju, nesobecká. Kdy se člověk, řekněme, obětuje pro druhého bez vlastního zisku.
Jsou to pro mě dárci krve a kostní dřeně. Neznám člověka, co by se tím chlubil. Za krev a dřeň se neplatí (za plazmu myslím, že ano). Je to pomoc. A není ta pomoc důkaz lásky, lásky člověka k člověku. A zase jsme u toho prolínání citů. Já dosáhnu vlastního uspokojení, když takto dokážu lásku.

A všechno, na co se jako lidé díváme, má dvě strany. Pokud budu chtít, budu vidět sklenici poloplnou. Vezmu to na svém příkladu. V rámci lásky jsem "obětovala" své zázemí, odstěhovala se o sto kiláků dál, od rodiny, přátel a přiznejme si to, taky od finančního zdroje. A někdo by taky mohl říct, ty jsi hloupá, mohla ses mít pořád jako v bavlnce, bez starostí. Já tvrdím, že je to velká životní zkušenost a že jsem se postavila (sice na dnešní dobu brzy) na vlastní nohy.

Kdo je sobec?
Rodiče, kteří mě neradi pouštěli?
Můj muž, za kterým jsem odešla?
Já, protože jsem od prvních chvil vztahu intuitivně tušila, že jednou půjdu a připravovala se na to?

Jsou věci, které se těžko hodnotí. Tohle je myslím jedna z nich. Kde jsou hranice obětování, lásky, sobectví a taky nenávisti..

--Proč nenazýváme věci pravými jmény? Na co ta neustálá komedie? Na co a proč si to pořád hrajeme? To by mě zajímalo..---

..i když to tak zrovna u mě nevypadá, tak o tom přemýšlím taky...na co ? Proč ? Proč si všichni něco nalháváme, za čím jdeme ....? Proč pořád něco chceme ...a to se ptám dnes a denně a zrovna u mě je to hóoodně o chtíči...já pořád něco chci ....uvědomuji si to ale neumím si pomoci ...takže tak nějak...jsem zářivej příklad " lásky " , hi,hi...ale já nevím , jestli je to sobectví, spíše je to stav maskování se před sebe samými....je to o strachu, jak jsem včera psala v básni , že bysme o sobě zjistili něco, co slyšet, nebo vidět nechceme...proto si hrajeme ne na to , co jsme , ale na to , čím chceme být :))))

Zorik: Sobectví nemusí mít nutně jen extrémní podobu,jako např.jít za svým cílem přes mrtvoly,sobectví je i jemnější forma,třeba motivovaná svým chtěním-čehokoliv, a to dělá každý. Málokdo dělá věci jen pro ně samé,ale většinou pro zisk-nejen materiální,ale i psychologický jako uspokojení z dosažení něčeho. Já neříkám že je to zlé,ale často se to všechno maskuje za řečmi o lásce,altruismu,obětování apod. Prostě si neustále lžeme. Proč nenazýváme věci pravými jmény? Na co ta neustálá komedie? Na co a proč si to pořád hrajeme? To by mě zajímalo..

Mně se to moc líbí, pěkné :)

A jak si představuješ sobectví? :)

Vlastně jsem se chtěl zeptat-sebe i ostatních tady-jestli za tím,co nazýváme láskou, není zamaskované sobectví.

taron: Dobře, ne pochlebování, ale vlastní shazování a ponižování ano.
„tak už se na věřící tolik prosím nezlob...vnímají svět jinak , než ty“ - ty mě neposloucháš! Já se zlobím? Už několikrát psal, že jsem si zvykl na křesťanský folklór. Ta situace je oboustranná. Vnímáme jinak svět (máme jiný folklór) a díky tomu působí věřící povýšeně na neznabohy a věřícím se zdá, že jimi neznabozi pohrdají a považují je za pokrytce. Chce to vzájemnou toleranci, protože ani my ani vy svůj folklór nezměníme. :-)
Napsal jsem ti, jak na nás některé vaše formulace působí – ne, že bych se zlobil, ale jako upozornění a vysvětlení reakcí neznabohů.
Já o tvé upřímnosti nepochybuju, taron. To je jen ten folklór. Takže není pravda, že ti nedávám šanci – vlastně nedávám, protože nemáš co „dokazovat“! Věřím ti.

Nechápu proč nikdo nekomentoval tvoje dílo a nebylo by to poprvé.. A navíc když někdo čte ty moje a komentuje... a jsou horší než ty tvoje..to absolutně nechápu... Jestli je to stylem nebo obsahem... Docela mě to mrzí.. Kdyby aspoň jeden.. Tak tu máš aspoň něco ode mě.. Mě se to líbí.. četlo se to krásně

četla jsem si dílo i komentáře kdybych tě neznala taky bych napsala, že je to zmatené, ale jsi to ty a už asi takový budeš ... hlavní je, že se ty díla líbí tobě... a dávají aspoň smysl i kdyby byly pořád o stejném ;)

Moc pěkné hlavně ten konec... Máš jak vidím moc krásnou představivost... hodně rozmanitou

Hodně si se zlepšil Martine je to moc pěkné

Cvokhauz: dekuji... kez by se nehoufovaly a nekam zaletly a leto nekoncilo... ;)

Vladan: No..a to je ten problém..pochlebování ....jak můžeš vědět, jestli ti pochlebuji , nebo to myslím vážně ? Jak to můžeš vědět ? Já ti odpovídám , co si myslím , co cítím... a ano, neznamená to , že musí být všechno podle Bible.....ale jak to cítím , tak to tam je, proto si ji vážím....
Co se týká toho nadnášení...mě Bůh pomáhá překonávat jisté situace...a nese mě, to , že tobě to připadá, že se nadnáším nad vás a vaše obyčejné problémy, je jenom tvůj subjektivní názor...proto útočíš na mě a na pokrytce věřící..ale oni jsou vlastně svým způsobem neviní...tak už se na věřící tolik prosím nezlob...vnímají svět jinak , než ty....já se snažím vnímat i tvé pocity....snažím se být tolerantní vůči tobě a tvým názorům ...a to je to podstatné...
a ještě něco , jaká jsem , nebo nejsem, jestli pochlebuji , nebo to myslím upřímně, ....na to bys přišel možná na srazu..ale ty mi nedáváš šanci...takže to necháme na TOM POCHLEBOVÁNÍ...UŽ JSEM SI ZVYKLA, ŽE NĚKTEŘÍ PSANCI mi NEDÁVAJÍ ŠANCI... mrzí mě to , ale nemohu s tím nic dělat...:( Nechme to být, vrhneme se na Guliho a jeho lásku ...hele , jeho úvaha je docela rozumná..., z čehož vyplývá, že je to docela rozumný člověk , když už jsem u toho pochlebování :)))

Zorik: Vladan: GULI: Hele, filozofanci...: líbíte se mi :)))) Jsem nadšená...mám takové pocity, jako vy, myšlenky, možná je láska něco hloub...něco komplex, něco ,co nechápeme....a po tom " jdu " :)))

Krásná...
"plní se černými fráčky
podle výšek či hloubek
jasu... "

se mi líbí asi nejvíc...

Sakra:
"není důležitý cíl ale cesta k němu,a nakonec sama cesta se stává cílem" (GULI)
"smysl života je hledání smyslu života" (Cvokhaus)
Neměli by se PSANCI přejmenovat na FILOZOFANCE?

Vladan: Já jsem to psal jako téma k zamyšlení,ne jako můj hotový názor. Já to nevím jak to je,a to co jsi uvedl -zkus najít odpověď ty sám. já žádnou definitivní nevidím. Chtěl jsem jen říct-nepřímo-že pod ten název "láska" se dá ukrýt cokoliv,a že právě to kouskování a fragmentování,rozdělování lásky na takovou nebo makovou, možná zakrývá něco,co je mnohem hloub,pod slupkou názorů,emocí,pojmenování,nálepek. Ale to já nevím-je to jen zamyšlení,ne můj zabetonovaný názor. Ty otázky které jsi uvedl,můžou někoho inspirovat k svému vlastnímu zamyšlení nad tímto. Není nutné za každou cenu dojít k nějakému řešení,už to rozebrání tohoto,zájem,je svým způsobem "řešení". ne ale řešení s vyřešením. Jak se říká-není důležitý cíl ale cesta k němu,a nakonec sama cesta se stává cílem,zatímco po ní jdem.

Dobrá, Guli, ale něco mi z tvé úvahy není úplně jasné. Láska je principielně cit (milenecká, rodičovská)? Soubor pravidel (křesťanská)? Reflex (rozmnožování rodu)? Obchod (něco za něco)? Sociální potřeba (hlazení - jako probírání srsti u opic)? Nebo něco úplně jiného? Nebo mix všeho? Nebo stav, kdy jednotlivé složky jsou v čase nahrazovány dalšími?
Kam padne platonická láska, kdy někdo celé roky miluje jednostranně?
Láska k sobě. Hmmm. Zcela jistě je snaha uspokojení sama sebe velice podstatnou složkou člověka. Nejen hlad fyzický, ale i „hlad“ kulturní, společenský, po vyniknutí, po moci… tím můžeš zdůvodnit prakticky vše. Existují teorie, které uspokojováním vlastních potřeb vysvětlují veškerou evoluci i celé dějiny člověka. Možná bychom si to měli přiznat. (co, taron?)