Jezírko

K malému jezírku sedám,
malému jako dlaň.
Skrze síť proutků vrbových
hledím naň
a počítám kola,
co kamínek rozčeřil,
který jsem do jezírka
ledabyle odhodil.

Kola se rozplynula,
hladina je opět jako sklo.
Chci vhodit nový kámen.
Ne! Nedělej blbiny!
Vždyť je to jako rozbít zrcadlo.
A tak jen sedím a hledím
na to zrcadlení,
ve kterém stromy i oblaka
se ve své opaky mění
a násobí krásu krajiny.