23.10.2012 - 14:16
6(6.)
ŽblaBuňka:
úleva patří k životu, jinak bychom koukali na ostatní skrz díru v plotu , za který blázny zavírají , jenž ulevit si neumějí :-)
úleva patří k životu, jinak bychom koukali na ostatní skrz díru v plotu , za který blázny zavírají , jenž ulevit si neumějí :-)
23.10.2012 - 14:05
7(5.)
ŽblaBuňka:
ano, klíč od dveří většinou v přeplněné kabelce :-)
ano, klíč od dveří většinou v přeplněné kabelce :-)
23.10.2012 - 14:01
4(4.)
taron:
děkuji , vyplývalo to z rozpoložení, které určitě alespoň jednou každý má :-) přijde mi to dost pravdivé a k zamyšlení
děkuji , vyplývalo to z rozpoložení, které určitě alespoň jednou každý má :-) přijde mi to dost pravdivé a k zamyšlení
23.10.2012 - 13:38
28(7.)
Dětství odletělo Bůh ví kam
zpátky nevrátí se já to znám...
(více poslední video v deníku nebo můj deník)
zpátky nevrátí se já to znám...
(více poslední video v deníku nebo můj deník)
23.10.2012 - 12:05
28(6.)
Je moc krásná! To teplo domova a teplo mámino jde z toho silně cítit, tak čistě a prostě... Díky za takový pocit!
23.10.2012 - 08:05
10(1.)
Ta je moc pěkná! Taková trochu písnička. Obyčejně mi taková hromada rýmů připadá násilná, ale u téhle básně ani trochu, hezky to sedí, šlape a nic z toho netrčí. Líbí :-)
23.10.2012 - 07:54
10(10.)
Leslie: Jejda, to jsou hrozně hezký slova. No, asi o tom začnu uvažovat :-)
23.10.2012 - 02:39
10(9.)
Vydej sbírku, prosím! Chtěla bych ji nosit při sobě, a pak někdy, až mi bude tak trochu mile smutno, pročítat tvoje řádky a přitom koukat na nebe, vdechovat vůni papíru a inkoustu a poezie, tajně se nechat unést do tvých snových krajin, pak všechny myšlenky odplavit s deštěm a větrem a sluncem, a vnímat jen ten POCIT. Prosím, vydej sbírku.
23.10.2012 - 01:54
28(5.)
Rozesmutnila mě. Je nádherná, melancholická... plná té teplé vůně domova, stesku po něm, je krásné vědět, že se můžeš vrátit do dětských let s nostalgickým úsměvem na tváři... Cítím z ní jakési loučení se, životní změny, zrovna teď se mi s ní dobře sžívá. Je moc povedená.
23.10.2012 - 01:54
10(1.)
První horká sloka, druhá chladná jako podzim. Hezky, líbí se mi to.
23.10.2012 - 01:46
28(4.)
A zrovna dnes jsem si říkal, jak ten čas neskutečně rychle ubíhá. Krásně jsi to popsala, me-lan-cho-lic-ky.
22.10.2012 - 23:59
3(2.)
Potěšila. Přesně vystihla mou náladu a situaci. Děkuju za možnost si ji přečíst...
22.10.2012 - 22:51
28(3.)
Silné dílo. Napadá mě zvrácená myšlenka nahlédnout na pojem MATKA ryze dialekticky a vyslovit zásadní axiom: matka je čirý morální imperativ. Neboť ze samé podstaty toho slova v materální i esenciální rovině vyplývají pravidla jednání každého s každým. Pravidla statutu matka, který je zásadní a -fatální- nejen pro tu matku, ale taky pro všchny okolo ní. Matky zakřivují ideální trajektorie našich volních aktů. A kdyby jen volních! Je to imperativ, který dokáže potlačit vlastní esenci bytí (tedy popření svých vlastních pudů)! Takové autority ten pojem požívá! Úplně mě z toho mrazí. Chci se stát matkou!