Zdravím nováčka!

Přeskočím tu gramatickou a hlavně přechodníkovou část (tím ušetřím bolestných patnáct řádků) a přeskočím ke stylu. Ono poezie je dneska jinde, než byla za Máchy a Erbena. Milenci už dnes nedlí. Jsou moderní, jako čtenáři. Básně dneska netouží po rýmu za každou cenu, jsou jako abstraktní obrazy duše. Touží po vzletu a neohlížejí se na pravidla, ovšem taky touží po obdivu a ten se jim dostane toliko tehdy, když budou jistá pravidla poetiky ctít. Poezii bys měl psát takovou jaká je právě v kurzu. Nepokoušet se oživit mramorové sochy dvěstě let starých předchůdců. Chce to vědět, co se chce číst. Já ti povím co čtu rád já: aktuální věci, futuristické idealizace reality, hrátky se slovíčky, neobvyklé kombinace slov, upřímnost vyprahlých srdcí, nebo ....onu poezii s dokonalou stavbou, do které ale těžko můžu někoho nutit, to chce léta cviku a neustálého adaptování novinkám.

Hlavu vzhůru. Tvoje další díla nemůžou být horší než je tohle.

Ach ta fascinace vesmírem. Ani Puero ji neunikl. Nejde to.
No taky nespadáš právě do kategorie, kterou hodnotím obvykle. Máš tam nějaké gramatické chyby, tak si je oprav. A potom, v téhle básničce jsem vycítil dvě základní věci: sebevyjádření v pocitu že se ti vesmír líbí a že tě fascinuje a taky jakési další postranní téma: cestování vesmírem. Což je škoda, jedno bez druhého by byly docela úžesným námětem pro profesionální dílo, takhle se to dost ruší a zvlášť ve výběru básnické formy - to je styl, kterým je to napsané. Je to bez velkých písmen, čárek, teček.... což není špatně, ale samo o sobě se to nejlépe hodí k básničkám, které neopanují příliš dlouhé řádky. Báseň to provzdušní. Tady to bylo takové na půl cesty. Jo. Jako by ses vydala jedním směrem ale něco tě táhlo jinam. Máš ale potenciál. Piš piš.

Devils_PIMP: Merci beaucoup, Fando. :-) Moc mě to těší.

Je to dospělé dílo. Stojí nad kategorii veršovaných básniček nejednoho amatéra a odráží se v něm prožitá myšlenka. Takový koncentrát dojmů vyvolaných myšlenkou na pustoprázdno a zdánlivou náplň každodenní činnosti lidí, kteří žijí, ale neprožívají. Hlavní věta je: Jsme-li lidmi požitku bez zážitku...
Už nejsme lidmi...

Ano, je to hlubší dílo, než by se zdálo. Ale myslím, že bys dokázala ještě hlubší.

Klassik fro the East ... Whm sorry i mean from west :) nice

Hmm... jak tak přemýšlím, myslím, že chápu, o čem to je...

4/5 (čti: čtyři z pěti možných) za první sloku, která se mi nečetla moc dobře a kterou vyvažuje výborný zbytek. Připomněla mi minulý rok, když jsem byla na exkuzi v Birkenau, těmi barvami asi... putuješ do záložek. Jen ten obrázek na konci mi trošku překáží, ráda si vymýšlím kompozici sama.

Rezavá Plechovka: Děkuji.

Děkuji moc taron. Takového komentáře od Tebe si velmi vážím...

Kakuzu: naivní láska je krásná :) jenže tak to vypadá, když si člověk až moc připouští tu "krutou" realitu ;)

Nemohu specifikovat co přesně mě na tom zaujalo,ale něco tam je :))

...těch slovíček "jak" je tam přehršel, já bych se bez nich obešel. Vůbec by nechyběly, stejně sedí někde vzadu v lavici, tak co :c)))

Rezavá Plechovka: ...úsvěv za to :C)

Super obraty ;)

pěkná, díky za úsměv. Na pár místech trošku drhne melodie ale jinak perfektní.

Děkuji, hned to opravím. Nikdy to po sobě nečtu a pak to takhle dopadá.

"Asi nemoc dětství." Tak tohle je úžasná povídka.

pobavila

gabkin: ...díky Ti :c)

jo, tomu se dá tleskat!