

přečíst si tento verš pomalu a procítěně a nacházím zvláštní hloubku, lehkost, kvalitní vázaný verš


první sloka je úchvatná, závěr je povedený, druhá sloka je zvláštní, no ale čtu si ji znova nechci ti křivdit, náhodou se závěrem hezky souvisí, jo (-:


vítám tě, pro dnešek je tam toho nějak moc, ale uvidíme s čím přijdeš dál


vážím si lidí se zkušenostmi, tedy i tvé JUDr.Coury, ale zpracování mě úplně nezaujalo


nad tvými dílky strávím vždy celkem dost času, takže asi tak, vždy mě něčím zajímají, čtu si je dokola, hledám v nich, musím říct že v nich hledám člověka radka, to asi není dobře, jsou to prostě básně, citlivé osobité a jak už jsem ti psala zvláštním způsobem zranitelné, ale a to je pro tebe pozitivní, vždy mě něco nutí je znova otevřít


Yana: Moc děkuji za upřímnou a pro mě určitě pozitivní a užitečnou kritiku.


neomlouvej se, zase mě to tak vtáhlo a zase ta báseň tak gradovala k tomu závěru, takže za mě pochvala, přemýšlela jsem jak název bude souviset s láskou a ejhle, takže ještě fakt chválím nápaditost, jen první sloka mi úplně nezní


Kdyby bylo co odpoustet... Snad jen dech a proto se neomlouvej... A zapomenout nelze. To ja prosim odpusteni, kaji se jak jen lze...


Tajemný: Pesimisticke nebo ne... Jako vzdy se mi moc libi, to nebudu popirat ani zapirat... Jen kdybych nevedela... :(


Smršť tahů smyčcem po strunách
bolest mi v duši hraje
hraje si s vichrem v korunách
v bouři mým slzám laje
když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát
z hříchu se tiše kaje:
Bylo tak krásné milovat
Vycítím těžký splínu vzmach
jenž stoupá s vůní čaje
čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer
piju v chuť nedoufaje
na dně smím žízeň uschovat
ať steskem ve mně zraje:
Bylo tak krásné milovat
Srdce mi barví zmaru nach
sníh žalu na něm taje
taje a stéká po runách
veršů bez konce kraje
leč kámen ve mně zná je
vlastně ty konce nechci znát
chci plést si jinotaje:
Bylo tak krásné milovat
Vyschla nám šťáva z ráje
nedáš už lásky ani watt
ve mně však stále hraje:
Bylo tak krásné milovat
bolest mi v duši hraje
hraje si s vichrem v korunách
v bouři mým slzám laje
když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát
z hříchu se tiše kaje:
Bylo tak krásné milovat
Vycítím těžký splínu vzmach
jenž stoupá s vůní čaje
čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer
piju v chuť nedoufaje
na dně smím žízeň uschovat
ať steskem ve mně zraje:
Bylo tak krásné milovat
Srdce mi barví zmaru nach
sníh žalu na něm taje
taje a stéká po runách
veršů bez konce kraje
leč kámen ve mně zná je
vlastně ty konce nechci znát
chci plést si jinotaje:
Bylo tak krásné milovat
Vyschla nám šťáva z ráje
nedáš už lásky ani watt
ve mně však stále hraje:
Bylo tak krásné milovat


taron: dekuju, vazim si vasich rad a vseho Ale na mne uz nezalezi... vse je ztraceno, proste dal nemohu... promin


Jasně všeho s mírou, ale takhle vznikla ze zkušenostni s notorickým žárlivcem, schopného pronásledování. (Tak se omlouvám za přehnané emoce)


zajímavé, něco v tobě asi je,
hlavně city :)))))
no, to půjde, půjde to, jen se tu tak trošku rozkoukávej a třebas se z tebe nakonec stane skutečný umělec, kdo ví ? :)
hlavně city :)))))
no, to půjde, půjde to, jen se tu tak trošku rozkoukávej a třebas se z tebe nakonec stane skutečný umělec, kdo ví ? :)


inu, "obrovská ta dálka jest"... k jazyku živému... bylo by vhodné opravit si alespoň špatný přechodník, ať to není jako pěst na oko... v tom slovním okolostojičenstvu