Tvé básně jsou vždy plné pocitů. Moc se mi to líbí

Je v tom několik zajímavých myšlenek. Líbí se mi to celé, ale nejvíc závěr, protože poukazuje na určitou absurditu lidského snažení a nemožnost zcela uniknout civilizaci. K tomu útěku bych se občas nejraději také přidal, ačkoliv jen dočasně. S některými aspekty svého současného života jsem spokojený, jen bych si nejraději vzal tak 14 dní dovolené.

Tentokrát to bylo velice napínavé, zvlášť když se Nia rozhádala s Aislin a v noci je to pak obě trápilo. Rozuzlení bylo překvapivé, ale logické; moc se mi líbilo, jak si princezna Nia uvědomila, že chybu udělala ona, to by si spousta lidí na jejím místě nepřiznala.

Ta situace, kdy se princezna musela procházet po nádvoří s princem Viktorem, zatímco ji Aislin sledovala, je mi dokonce blízká, myslím, že si dovedu představit, jak se asi Nia cítila.

I vedlejší linie s Proroctvím je zajímavá. Těším se na pokračování.

A každá žena by ji měla dostat od toho pravého :)

Milé. Přesto si neodpustím: Tak krátké a takový překlik.

tak nějak jsem se do toho zachumlala a stala se tou básní,moc příjemný:-)

Děkuji všem :)

Yana: klasika...já ji sice milovala vždycky, ale existence skvělýho Pražáka ji na kouzlu ještě přidává =)

ŽblaBuňka: Děkuju kuju :-) moc, jasně že puls a ne plus, moje klasické rychlopsací chyby:-).

Hrozně pravdivá! nedávno jsem se nad tím zamyslela ve vlaku. Dřív si každý vytáhl knížku a teď každý hledá místo se zásuvkou..smutný.

Ta se mi moc líbí

Ačkoli je smutná, zanechala mi na rtech úsměv. Asi proto, že to nezůstalo v ponurém vzpomínání. Vždyť jsi stále tady...
Nádhera.

Yana: Děkuji, vážím si toho ;)

asi tě čtu čím dál tím více ráda

jo, připomnělo mi to dobu kdy jsem také tak milovala Prahu, no, hlavně kvůli jednomu pražákovi, hezké

ano i já mám podobnou zkušenost, bydlela jsem v dětství v ulici, kde byla alej těchto stromů, možná jsou tam dodnes, jako děti jsme se také pěkně vyřádily, rozmlacovaly jsme ještě nezralé plody, oříšky byly drobnější a byly obklopeny takovými dužinatými listy, přicházely jsme domů lepkaví, potřísnění, zapatlaní a každoročně jsme se těšily na úrodu, naši rodiče asi ne, ale náhodou jsme kolikrát nasbíraly i na vánoce, takže turecká líska, co se všechno tady člověk nedozví

Vladan: děkuji za komentář. Na netu jsem si ověřila, že šlo skutečně o lísku tureckou a její nevyzrálé plody dokáží pěkně potřísnit, když do nich bušíte kamenem.

dokonalá! :)))

Někomu jsem to už psal - takovéto "povídky" jsou jen popisem jedné scény. Kolik takových povídek napíšeš, než začneš "vykrádat sama sebe"? Deset? Dvacet? To, čím se povídky liší, je příběh. Zkus ho k tomu přidat.

Byly to určitě lískáče? Ty netřísní, alespoň co vím. A taky nerostou v tak velkých shlucích. Mohla by to být turecká líska - tomu by odpovídalo i to, že výrostek seděl ve větvích. Turecká líska je totiž strom, naše líska je keř. Ale nevím jestli třísní. Černé skvrny nechává určitě vlašský ořech.