pochválím

líbí

;o)))))))

Dlouhá, ale stála za přečtení :)

láska není jediné co dokáže potrápit

... ta musela bejt!!!

vše už bylo řečeno

každá hluboká filosofie časem vyvane, a kde stále hledat nové, nadčasové ...

nenávisti není zas tak mnoho, jen dlouho bolí

jelikož je momentálně zkouškové, tak k tomu řeknu jedno: opravdu motivační! :D :D :D

puero: Bude to problém nynější doby. Lidé se uzavírají do sebe a bojí se projevit city, protože jim přijdou jako slabost - nebo spíš se bojí, že by to mohlo být vnímáno jako slabost.
Nevím co je těžší - říct nebo psát. Ale když to píšu přes klávesnici a přede mnou se jenom objevují nová písmenka, je to odosobněné a tedy lehčí. Když to píši rukou, zdá se to upřímné. Říct to či jen pošeptat, to také není dáno všem - chce to jistou část odvahy, o které jsem mluvil v odstavci výše. Když to říkáš úplně se odzbrojíš (obzvlášť co se např. prvního projevu lásky týče).

ZAJIMAVE!

:-)

Já to vnímám jako zpověď. Slyšel sem a asi to tak bude, že když "ČLOVĚK" opravdu zamiluje, je to napořád. Průser je, když ten druhý je jinde a necítí to stejně. Pak pomůže jen transplantace citů a ta je bolestivá a dlouhá, ale život a láska nečeká.

milé :-)

Závislostí a vášní se z člověka stává otrok. Silný náboj a poselství. :-)

Právě teď se žije život. :-)

Radost i smutek, opojení i zmar, život je hra i boj. Je i není. :-)

Láska hladí i bolí, vždycky. Mně z toho vychází "každý svého štěstí strůjce" jen kdyby mu do toho nelezli jiní lidé.

Jsi hold básník s odvahou. Poslední dobou mi přijde, že vypustit a přesně nasměrovat v běžné komunikaci větu Miluji tě, dovedou už jen básníci tak, aby to vyznělo opravdově, ne jako z reklamy, nebo z filmu, nebo podle manuálu. Ještě těžší je to říct nahlas před více lidmi. Ani při svatebních obřadech se to dneska neříká. To se jen slibuje : budu tě milovat a ctít... blá blá, ale deklarovat to v přítomném čase je pořád ještě znak odvahy a jakési rytířskosti (divné slovo rytířskost). Co myslíš ty, náčelníku, říká se to snáz nebo hůř, než jak se to píše?