kmotrov: nevím, kdo to vyslovil, ale připomíná mi to větu "má budoucnost, je právě ted"

Severak: už se ke mně jedna teorie, z oblasti elektrotechniky dostala, tato může mít také svoje opodstatnění. Je pravdou, že ty koule opravdu vídám tam, kde jsou velké prostory :) díky za komentář.

I já jsem si toho všiml. Celkově jsem si všiml, že psance čtu míň jak dřív. Nemám ani čas na malování. Mám v pokoji rozdělané dva obrazy. Jeden veliký a jeden menší a nemám čas na jejich dokončení. Je to tím, že mám víc důležřitějších povinností, starost o dům, starost o projekty do vědárny, starost o všechny ty životní elementy, které znamenají vydělávat peníze a neztrácet čas.... pak mi dochází, že veškeré to umění, co dělám, vzniká jen v mém volném čase a podle toho, kolik ho vytvořím dávám jasně najevo, jak moc se vlastně v životě flákám a poflakuju, protože vím, že mě to nikdy živit nebude. Sám se ochuzuju, abych nebyl ochuzen. Dneska jsem se u kávy po dlouhé době zase rozepsal nad básničkou. Kafe jsem dopil, báseň nedopsal a nevím, jestli si na ni ještě udělám čas. Když to nenapíšu najednou, pak to dlouho trvá, než to dodělám do finální podoby. A čtení básniček? Všiml jsem si, že se mi čím dál hůř daří vcítit se do autora. Tím hůř, čím pocitovější věci píše a ty píšeš extrémně pocitové básně. A smutné. Člověk je musí vydýchávat jako těžké schody na půdu, než jimi pronikne tam, kam jsi měla úmysl ho dohnat. Dokonce mi přijde, že jsi čím dál víc vyhraněná a osobní, čím dál víc analyzuješ svoje motivy a jdeš čím dál víc do hloubky. Tohle dílko do hloubky nešlo, četlo se lehce a já si u něj odpočal a dobře se naladil.

Celkově se mi zdá, pokud můžu generalizovat, že holky píšou víc smutné básně, víc básně o vlastních pocitech a prožitcích a zároveň se víc a víc vyhýbají podobným básničkám a hledají přesný opak. Nejlíp od kluka, nějakou zamilovanou, ale především pozitivní. Tak je to. Hrozně rády píšete depresivní věci, ale rády je moc nečtete.

A ještě jeden motiv to moje čtení omezuje: nějak jsem přešel ten bod, kdy mi depresivnější básničky pomáhaly jaksi snižovat moje vlastní melancholické nálady a dostal se do fáze, kdy je naopak kupí na sebe a eskalují. Možná je to tím, že teď čtu nezvala a vůbec surrealisty a oblíbil jsem si poezii klidu a pohody a veselí, protože je to těžší psát. Zvlášť, když má básník melancholickou povahu. To je pak mistr, když napíše něco veselého, protože dokáže zvednout oči ze země a dívat se za svůj šedivý stín.

Jak bys svou tvorbu posledního roku charakterizovala ty osobně? Jak se změnila podle tebe? A změnila se vůbec? Nebo je ten základ tvého způsobu psaní stále stejný, jen jeho tvář prochází změnami? Učiň autodiagnostiku. Tvá básnická sebereflexe, je to co tě posouvá dál mnohem efektivněji, než názor okolí.

Orionka: Obávam sa, že si to dokonale vystihla, bohužiaľ. Báseň je skvelá.

puero: Všimla som si, že ma čítaš čoraz menej. Je mi to ľúto, Tome.

Tak to je fakt super!! :) Máš talent :)

To je milá věcička. Svatební básnička. Vidím to poprvé.

Amelie M.: Verím tomu ;)

Po několika básních, taron, které jsou na mě, konzervu, už moc divoké, báseň, na které jsem si "pošmák"

Nádherné.. at Riškovi a Petke to odhodlání a láska vydrží.. :)

líbí

taron: Já jsem to tak (se skromností sobě vlastní) pochopil. :)

ŽblaBuňka: Ano, ano, myslela jsem na tebe, že asi budeš mít problém, pokud budeš číst, ale nevěděla jsem přesně, jestli budeš číst...tak příště prostě vím, že čteš...tak budou velká....já si jen v tom okamžiku připadal strašně malá, proto ta malá písmena.

Děkuji.

Yana: Děkuji, děkuji za milou návštěvu.

kmotrov: Špatně jsem se vyjádřila, jen jsem myslela, že nás na to Jirka navnadil jako vosy na med...ale přecukrovaná báseň není, to ne...

A mně zas poslední. Ta je pro tobe totiž typická. Sarkasmus. Žádný nábožensko mystycko filozofický blábolný tunel. Je to jen okno.

Než jsem stačil napsat, že mi to přijde jako taková " malá báseň v próze", tak jsem si všiml, že to ani jako báseň nepresentuješ, zmátlo mě to grafické uspořádání. No, ať je to, co je to, je to zajímavé

Hezký vězeňský sonet:)

vanovaso:
Díky!
Mám své důvody...;-)

vanovaso: Inu, občas se mi něco i povede! A jaro je čas nadějí a optimismu...;-)