Jen doplním, o smazání nikdo nemluvil. Ani jayjay nedostal zprávu o smazání, dostal zprávu o tom, že jeho účet byl zablokován. Za co, to ví, byl dostatečně informován (třikrát), část toho vepsal zde. Opravdu nevím, co čekal, pochvalu? Za zveřejnění soukromého vzkazu, následně za nepravdy v zápisku, kdy tvrdil, že byl onen vzkaz napsán veřejně jako komentář, nebo napotřetí za napadání administrace? Nemohu si pomoct, ale připadá mi, že to byla jasná provokace s cílem být smazán.

Tak nevím jestli Vám došel můj vzkaz ... To že stojíme názorové proti sobe - neznamená že bych si Vás nějak nevazil - nu snad jsem v prchlivosti neřekl mnoho zlého ;)

Hlas pekelného DP- podívej - o shazování autorit jsme si my dva povídali minule - jsi zajimavy člověk, vis to? Ale pokud při demonstracích hodis dlazku tak tě taky zatknou ne? - s veškerou úctou k tobe DP

Jayjay, dík za mrazivý polibek, chtěla bych ale teplejší, vím, že ti není do zpěvu..., ale odpočívej, jeden týden, ju?

Jay-jay - co vím tak máš enem ban... ;)

Vyndej ji z kapsy...a rozpuštěné prosím...to je moc pěkné...udělal jsi mi radost, díky....:))

Ke své velké lítosti musím konstatovat, že celá tato tvá mírová výzva vyznívá nevěrohodně. Pouhý vítr slov, tvých slov, která jsou v naprostém rozporu s tvými činy. Jestli něčemu nerozumíš, tak tě odkazuji na tvé ublíženecké, kousavé a urážlivé reakce na adresu některých uživatelů tohoto webu. Jak mám věřit tomu, že jsi takový opravdový mírotvůrce, když si přečtu, jak se zpupně vyjadřuješ na adresu některých lidí. Lépe bys udělal, kdybys sestoupil do hlubin svého srdce a hledal v něm pravdu o sobě. Kdyby sis nic nenalhával a měl vůli po skutečném a opravdovém sebepoznání. Dokud se ho nedobereš, budeš povlávat mezi dvěma krajnostmi: extatického a hysterického mírotvůrce a stejně takového člověka, který není ani s to rozpoznat smysl řečeného. Do té doby tvá slova budou oním pouhým větrem. Slyšet budou, ale nic dobrého nepřinesou.

Tak tady je překlad (sice ne na požádání, ale co)

Tolik chtěl bych toho napsat,
o lásce a o tom jak tě miluju.
Ale ten život je prostě moc krátkej.
Zkurveně krátkej!

Ve tvejch očích
vždycky něco zasvítí.
A já se vždycky můžu zbláznit
jak se mi to líbí!

Naše láska
je jako nekonečnej vodopád.
A sere mě,
že tě musim znova a znova opouštět!

Bůh musí být uctívanej,
pro dary, který nám dal.
Naše láska
je jednim z nich.

Tak mě lásko
nechej tě líbat.
Dokola a dokola a dokola.
Láska je věčnost – a my taky!

I já naprosto souhlasím s Eliškou....jde o princip....

Eliška Vobrubová: k té poznámce... To je takové zastání ARA. Protože mi to tak přijde. ARA vždycky něco napsal, všichni ho okřikli. Nikdy, pokud k tomu nebyl dohnán, nebyl hrubý. Asi tak. Zbytek jsem tak letmo prosvištěl, je toho trochu mnoho, ale s většinou souhlasím. Z "Hromadně" je míněno ta většina, která se do něj opírá, to že jste tam nebyla zmíněna, vám může napovídat, že byste se tam ani nevyskytla, jelikož jste se v posledním dění moc nepromítla ;)

Náčelníku, taky k tomu něco mám: Především pokládám za nutné sundat ti z očí růžové brýle byvší idylky, neboť té tu nebylo. Aniž bych chtěla ohřívat starou kaši, musím ten exkurs do historie udělat, alespoň tam, kam moje paměť sahá.
Když jsem se stala jedním z registrovaných uživatelů tohoto webu, zaznamenala jsem například následující:
- oprávněnost kritické připomínky k zveřejněnému textu neváhal kritizovaný odmrštit argumentem typu „co ty můžeš vědět, když je ti teprve sedmnáct let“ a následně i dalšími osobními invektivami;
- já sama jsem čelila prohlášení, že se chovám jako gramatická policie a že také lidi tu nepotřebujeme;
- když zůstanu ještě u sebe, na vlastní kůži jsem zažila neoprávněné sprostoty od lidí, kteří nebyli s to uznat, že jejich dílo je prostě nepodařené a odpovědí na mé věcné připomínky byly jejich urážlivé a sprosté komentáře;
- moje způsobilost ke komentování byla znevažována tím, že jsem sama nevložila žádný svůj text ve smyslu dílo.

A teď k malichernostem. Nevím, co jsou podle tebe malichernosti.
ARA ti už neodpoví, ačkoli chtěl, ale už se na web nedostal. Stala se totiž taková „malichernost“ – ARA byl smazán, chceš-li vědět víc, najdeš „vysvětlení“ v ukřičníku.

Tak aspoň jak to vidím já:
Mně nepřipadá malicherné zastávat se člověka, který je bezdůvodně napadán ani mi nepřipadá nepřípadné řešit to pod textem, pod kterým se tato „malichernost“ přihodila, a to navzdory tomu, že někteří čtenářové mají pocit, že se rozvinuvší se debata netýká již díla samotného. Ba že se týká. A týká se nejen toho díla, pod kterým se rozvinula, ať již text samotný se někoho dotkl natolik, že nebyl s to vykousat jeho znění a nebo nějakého komentáře, který byl věcný a nevinný, například zcela věcné upozornění na chybu (viz například text Odevzdávám nebo Haló nebo Nepřizpůsobivost nebo diskuse Umění nebo… ) a následná rozpoutavší se desinterpretace nebo manipulace nebo demagogie vedoucí k napadání na straně jedné a k potřebě vysvětlování, ba dokonce obhajovaní práva na důstojnost na straně druhé.
Záleží na tom, jakou má kdo citlivost k takovým jevům jako je nactiutrhání, manipulace, arogance, demagogie a také na tom, jakou má kdo rozlišovací schopnost a schopnost vůbec poznat, o co se skutečně jedná. Rovněž záleží na tom, jakou má kdo k takovým jevům toleranci, jakou má sebeúctu, skutečnou nikoli domnělou vybudovanou na vlastní pýše, a dokonce jakou chová úctu k ostatním a je s to se postavit na stranu utlačovaných a ostouzených. A na straně druhé záleží na tom, dalece je ten, komu se dostalo věcné připomínky, schopen text připomínky vnímat jako věcnou připomínku k zveřejněnému textu, nikoli jako útok proti vlastní osobě. V okamžiku, kdy z nějakého důvodu (nechtěné nebo nemožné poznání sebe sama v tom hraje velkou roli, nedostatek pokory, pýcha, arogance, neschopnost odstupu, nadhledu a neschopnost přijmout kritiku) někdo vnímá vše jako útok proti vlastní osobě, kdy se cítí být ohrožen, výsledkem čehož je hněv a zloba, která se projeví nepřiměřenými a nepochopitelnými obrannými reakcemi. A nejen to, obviňuje z toho, co sám dělá, ty druhé. Nejednou jsem to zažila na vlastní kůži, a nejen v této společnosti, a nejednou to zažil i ARA, rovněž nejen v této webové společnosti.
Takže já to prostě také špatně snáším. Špatně snáším, když někdo takové „komunikativní“ dovednosti uplatňuje, nesnáším kladení pastí a nesnáším zbabělé a zlomyslné pochechtávání za rohem a následné přisazení si, nesnáším úskočnost a lstivost, a to nejen proto, že se mě to osobně dotýká. Dotýká se mě dokonce i tehdy, není-li to namířeno proti mně, a to proto, že je-li to namířeno proti komukoli, je to současně namířeno i proti mně (a naopak to platí také).
Shodně tak vnímám i to smazání uživatele ARA, zejména ve světle toho, že na dotaz po důvodu nedostala jsem jinou než obecnou odpověď (viz již zmíněný ukřičník).
Jsou to malichernosti? Pro mne tedy rozhodně ne. A hned ti povím proč.
Podle mého soudu jde totiž nikoli o malichernosti, ale o princip. O úplně základní princip, a tím je úcta k člověku. A tím je pravdivost jednání a otevřenost jednání, protože totiž dokonce i soupeř je lidská bytost, a jako taková si zaslouží úctu, která jí přináleží. Obrátit proti někomu svůj hněv, svou pýchu, svou zlobu, svou domnělou moc, je ubohé a slabé. Slabošské a nedospělé.

Možná, že kdyby ses trochu zamyslel, mohl bys rozumět tomu, co teď napíši:
Velké a strašné věci v historii lidstva se staly a na jejich počátku vždycky stála nějaká tzv. malichernost – třeba že někdo má moc velký nos, nebo že někdo má tu pitbullskou vůli dobrat se pravdy a nenechat sebou smýkat, nenechat si to nactiutrhání líbit, nebo že prostě je chlap a nemlčí s davem.

Tak malichernosti?
Malichernosti, na jejichž konci je katastrofální nihilismus nebo dokonce dehumanizace nejhorším ponížením a ztrátou všeho.
A v tomto konkrétním případě to skončilo „jen“ smazáním autora. Tedy vyloučením nepřizpůsobivého. Neochotného smířit se s nepravostmi. Neochotného se jim přizpůsobit.
A co se stalo těm, kteří předčasem vyzývali k shromáždění na Strahově a bitvě pánvičkami? Co se stalo těm, kteří poštěkávali na ukřičníku a nevkusně špičkovali? A uráželi? Nic. Jsou dál v tom korábu, a aniž bych komu chtěla sahat do svědomí, možná se někteří radují, že ten nesmiřitelný plavčík už konečně byl hozen přes palubu. Komplet. Nic po něm nezbylo. Konečně bude na lodi pokoj a mír, že ano.

Ještě něco mne napadá ke komentářům: Připadá mi pozoruhodné, že jsou napadány jen ty komentáře, které se dle názoru některých nevztahují k dílu (takové, o nichž jsem psala výše). Ale že je spousta komentářů, nebo snad bych spíše řekla ohlasů pod jinými texty, které se komentováním textu nazvat nedají, spíše nějakým cvrlikáním, nebo i jakýmsi tlacháním, to jaksi nikomu zřejmě nevadí. To je takové roztomilé, není-liž pravda? Takové přátelské, že ano. Takové rodinné… často ale o ničem.

Malichernosti? Já si stejně jako Prof. Dr. Jan Patočka, DrSc., dr. h. c. myslím, že „existují hodnoty, pro něž stojí za to žít a bojovat“. A že jsou chvíle, kdy být nestranným pozorovatelem prostě nestačí.

A ještě něco k tomu tvému textu:
ARA se poslušně hlásí. ---- Téhle režijní poznámce nerozumím, mohl bys mi vysvětlit, jak to míníš?

Hromadně:
Ty mlč!------------------- a tady bych zase ráda věděla, kdo v tom tvém kousku účinkuje, protože v případě, že já jsem též na té schůzi přítomna, nevolám na hlásícího se ARU hromadně mlč, což je doufám dosti zřejmé z toho, co jsem výše napsala. Takže prosím, buď mne z té své pohádky vyškrtni nebo mi napiš jinou roli.

A jen tak na okraj, mám ráda tuhle hlášku: Mužů je dost, ale chlapů je málo.
Bohužel je až příliš pravdivá.

Děkuji.

Drahá Eliško, včera jsem se k tomuto zápisku nedostala a dnes jsem přemýšlela, že napíši zápisek o tom, jak snadno se dá umění použít proti lidem...ano, a tys to udělala už za mě, díky...Ačkoliv tu padlo, že lidé se chtějí věnovat umění, je nade vše jasné, že bez toho, aby poodhalili kousek sebe to prostě nejde...a tím ,že někteří z nás hledali Guettu ať skutečného, nebo smýšleného , jsem pochopila, že umělci sami o sobě jsou elitou společnosti a tudíž je velmi důležité jaký mají charakter...umění může vykonat mnoho dobrého, ale může se zvrhnout i v ohavné činy....proto je nutné , abychom se tady hádali i o malichernostech a o etice a nevím čem ještě, i o našich charakterech a vlastně i pravopis souvisí s uměním...díky.

Co, dodat, myslela jsem, že jsem znovu ve škole, kdy budu muset absolvovat povinnou četbu, ale tuto bych četla i bez povinnosti. Děkuji ti, že se snažíš dělat lidem radost.... , toho si cením :))

ARA: Tys byl tím, kdo se s ním začínal zabývat. Tys rozproudil tyto konspirační diskuze. A teď mě chceš poučovat? Promiň ARO, ale teď jsi mě hluboce urazil.

Melisa: Ta je taky státní ;) ;)

Abych pravdu řekla, tak v poslední době myslím spíš na maturitu a vše kolem ní, takže to v současnosti tak trošku ignoruju. Ale máš pravdu, je to děs...

Melisa: To co stojí v dílku - to mě pobouřilo - tebe to snad neštve ?

Teda! co tě tak pobouřilo, žes napsal takové dílo? :-O pááni...

ARA: ne - já myslím, že je dobře, že jsi na to upozornil, ale bojím se, že to je bohužel to jediné, co se s tím dá dělat... Jestli má někdo tohle opravdu zapotřebí, pak podle mě není hoden, aby se jím ostatní zabývali, ba co hůř, handrkovali se mezi sebou.