Singularis: ty sis tu píseň buď jenom přečetl, nebo si nikdy neviděl aerobik!!!

Já asi zažívám při usínání jiné pocity, protože ta píseň mi spíš připomíná předcvičování aerobiku. :-D Ale to, že život může být i černo-bílý s občasným nádechem do růžova, je skvělé. :-)

Ten závěr je luxusní ... Na mě přišlo spaní už dole v hospě díky vašemu povídání o snech :-D

to je dobrý :)) aspon bude co publikovat.. stránek mám postupně asi šest! :))

vanovaso: To je otázka, jak to všechno je... Já si myslím, že si ty nejdůležitější události a setkání tak nějak "plánujeme" už před narozením - a rozum to zapomene, ale duše ne... a tak to občas někde takhle vypluje nad hladinu nevědomí. A ano, báseň je smutná, ale přesto v ní cítím naději: koho jsme jednou doopravdy milovali, s tím jsme navždy spojení. Vlastně jsme pořád všichni se všemi a se vším spojení - jen si to neuvědomujeme...

Zamila: Myslím, že totéž si myslel Jorge ve Jménu růže o autorech těch iluminací zobrazujících různé imaginární nestvůry, např. člověka s koňskou hlavou.

Zamila: a ty jako cvok nejsi? ;-)

Počkej, až složím něco z tvejch názvů.

Singularis: Severak: Já za váma do tý Prahy nejedu, jste cvoci ! :-D

Singularis: to ale vypadá jak seznam náhodně vybranejch cizích slov

To byl dobrý nápad. Zajímavé, že ty názvy mohou dohromady dát takový výsledek, to by mě nenapadlo.

Když analogický experiment provedu s názvy epizod první série seriálu Ester Krejčí, dopadne to po "uhlazení" takto:

Únikový reflex substituuje za fitness triangulaci Astry a Schrödingerova kočka po transformaci kapaliny fabuluje vánoční agitaci definující dendrofilii jako muzikální deviaci při atestaci abiturentů. :-D

Nápodobně, Angličtinu ovládám, ale poeticky ji zatim zpracovávat neumim. Pěkná citová miniatura

Severak: Co blbneš, dyť píšeš v esperantu ! :-D

obdivuju tvou schopnost psát básně anglicky

Ailin: taky se mi stalo, že některé myšlenky, které jsem si zapsala v letech bezstarostného mládí se jakoby naplnily, nebo dostaly opravdový smysl později, dotud to bylo jen citové, podvědomé, ale tak intenzivní jako ty jsem to neměla - máš nadpřirozené schopnosti - automatická kresba? - skoro, ne ,je to minimálně zajímavé... ale z tvých básní je to cítit, něco v tobě takového je... ale tahle báseň je moc smutná...

Johanka: Moje taky :) - tedy jedna z nejoblíbenějších...

Ailin: Jé, já ten komentář nějak úplně přehlédla! Díky, to mě těší, že nás je víc! :-) Tedy vím, že nás je víc, ale ještě pořád dost málo na to, abych měla velikou radost, když narazím na člověka podobného smýšlení ;-)

Krasojezdkyně je moje nejoblíbenější píseň od Jardy Svobody. :)

Severak: basically

Zamila: :-D

Teda z toho mrazí, z básně i ze stylu, jakým píšeš ... Jakoby mi někoho připomínal ... ;-) Je ale úžasné, že v mladších letech už jsi psala tak kvalitně ... ! :-)