Severak: Mám doma na kazetě demáč, vyšlo i jedno CD, na internetu však žádná zmínka.

zajímavá forma, ty čísla v anotaci a tučně zvýrazněná slova by klidně mohly být šifry, vzkazy pro zasvěcené (předpokládám, že nejsou...)

Kojota taky následuju, ale mám za to, že jiného.

Přeju ať je příští rok líp.

super! I když...já vím, chápu...ale prostě tomu rozumím, tak jak to leží a běží.

Severak: Neboj, já to na Tebe nepovim ;-) :-D

Také jsem neslyšel originál, ale určitě by se mi líbil. I tento úryvek se mi líbí.

Zamila: jo, a ani jedno z těch děl jsem nečetl, takovej jsem zločinec

To je dobrýýýý ... ! :-)

Slyšela jsem Tebe :-D

Zamila: a to jsi neslyšela originál :D

To je teda schííííza ... :-)

Nadčasové to dílo :-D Doslova.

A ještě chválím ty hypertextové odkazy v zápisku, ty jsou moc dobrý nápad.

Severak: Slyšel jsem píseň celou, ale hudba se mi moc nelíbí a video je zase takové složité, matoucí a těžko pochopitelné, takže jsem se soustředil na text. Jinak, možná mám na mysli jiný druh aerobiku; třeba toto: https://www.youtube.com/watch?v=o3yk4eviIeM se té písni podle mě podobá (snad až na ten konec), jen je tam víc opakování a různé úkroky místo převalování se.

Pokud jde o vyjádření nespavosti, je mi bližší Zamilina Cesta nikam.

občas se bojim. hlavně před odletem.

bylo by krásný, kdyby se někde našla nahrávka

Singularis: ty sis tu píseň buď jenom přečetl, nebo si nikdy neviděl aerobik!!!

Já asi zažívám při usínání jiné pocity, protože ta píseň mi spíš připomíná předcvičování aerobiku. :-D Ale to, že život může být i černo-bílý s občasným nádechem do růžova, je skvělé. :-)

Ten závěr je luxusní ... Na mě přišlo spaní už dole v hospě díky vašemu povídání o snech :-D

to je dobrý :)) aspon bude co publikovat.. stránek mám postupně asi šest! :))

vanovaso: To je otázka, jak to všechno je... Já si myslím, že si ty nejdůležitější události a setkání tak nějak "plánujeme" už před narozením - a rozum to zapomene, ale duše ne... a tak to občas někde takhle vypluje nad hladinu nevědomí. A ano, báseň je smutná, ale přesto v ní cítím naději: koho jsme jednou doopravdy milovali, s tím jsme navždy spojení. Vlastně jsme pořád všichni se všemi a se vším spojení - jen si to neuvědomujeme...