Řeka, do které vstupuješ, nikdy dvakrát neomývá stejného člověka

Zoncna nevéde.Tak po nějaký pěti letech jsem zase jen sám se sebou, což mi ale povětšinou nevadí, protože nejsem z těch, kteří kolem sebe neustále potřebují jiné osoby - já si vystačím sám s vlastníma průserama a depkama. Problém je však v těch půstech.
Vlastně jsem sám už někdy od jara a veškeré to nic vyhnilo na povrch v květnu, což se promítlo do mé 29. sem vložené veršovačky "Čím dál tím stejně" - název odráží to, že stejné řeky sraček jsem vstoupil již po několikáté. Našteští jsem pěkne slizkej had a tak ty hovna jenom sklouzli po povrchu. Nicméně pachuť pěti let investic, ze kterých nezbyla žádná hodnota, zůstává.
To, co se dělo od jara až doposud bylo jen utrpení plný falešných nadějí na něco, co nechceš a planých očekávání věcí, kterýma si nejseš jistej. Takže fakáč.
Minulý léto jsem měl nehodu, berle, šrouby, jizvy a bylo to nahovno, toto léto bylo totálně napussy, na narozky místo dortu nevěra, nechutný. Shit happens.
Myšlenkou dne zůstává počet osobností obsažených v jednom člověku a jejich postu/p/ná úmrtnost až do počtu 0, kdy umře celej člověk. Otázkou dne je pak, zda tentokrát byl zabit snílek nebo romantik - to ukáže až čas. Hlavně se neposrat.
Vánoční čas, dřív tak plnej trdelníků, svařáků, kaštanů a filmů asi bude letos celkem osamnělej a na novej rok plnej změn nevěřím. Někdy cesta dolů je delší než cesta nahoru.
Padá námraza a město je plný mrtvý techniky. Televize Zrní a tak Následuju kojota. Howgh