Severak: A stejně to ani nečetla...:-(

Takový pocit asi musel mít Gimli, když se Společenstvo prstenu v Lothlórienu potkalo s Haldirem. Také mám z bezmoci velký strach, ale zažívám ji většinou ve vztahu k nemocem, protože ty se objeví náhle a bez vysvětlení, a i když vyhledám lékařskou pomoc, není žádná záruka, že mi to pomůže.

V lidské společnosti už k tomu tak často nedochází, třeba já jsem se domluvil/a se Severákem, že kdyby mi v nakladatelství odmítli přidělit ISBN, ohlásil by moji knihu v Národní knihovně jako nakladatel, takže bych ji pak mohl/a vydat. Obvykle buď nějaká "záchranná síť" existuje, nebo existuje způsob, jak si ji vytvořit. Také se mi vyplácí snažit se lidi, kteří o mně rozhodují, pochopit. Když jim rozumím, nepřipadají už mi tak nedůvěryhodní a děsiví. Ale pochopit některé lidi je těžké...

Dle mých zkušeností v dospělém životě už pravidla nefungují tolik jako v dětství (což je podle mě škoda), ale zase víc funguje konkurence - když neuspěji u jednoho nakladatelství, mohu zkusit druhé, kde budou úplně jiní lidé a mohou rozhodnout jinak.

Okatě,
dávám do oblíbených, proklatě.

Silná, bohužel pravdivá slova!!!

Severak: Každopádně díky za nabídku k publikování:-)

Singularis: Mrknu na to Singularis, dík. Například John Kennedy Toole své knize taky hodně věřil, on po těch nakladatelstvích i chodil, všude ho posílali do háje, tak si zavedl hadici od výfuku do auta a dobrovolně odešel. Jeho knihy Neonová bible i Spolčení tupců se později dočkaly velkých ohlasů. Oprávněně.

Pro Severáka: No, to už je druhá. Je to složité, podle mě to chce prorazit s prózou a pak by ti vydali i básničky třebas. Zajímalo by mě, jak to chodilo dřív. Vždyť Holan většině lidí musí přijít nesmyslný a kolik mu toho vydali. Chtěl bych vidět ty hlavouny, co rozhodovali a rozhodují o tom, co se vytiskne a co se spláchne:-\

štiler: Jojo, díky, proklikám, už jsem o tom slyšel. A co ty? Něco šteluješ štilere? Chce to trošku vyvážit ten mainstreem.

Ještě bych dodal, že samotné vydání knihy je IMHO ta lehčí část (z pohledu nakladatelství). Ta mnohem těžší část je propagace a distribuce udělaná tak, aby se to vyplatilo.

štiler: Já s knihovnicka.cz zkušenosti mám, byť zatím jen s výrobou diplomových prací a knih neurčených k vydání (tzn. neprodejných), a jsou to zkušenosti pozitivní (byť nemám srovnání, takže to asi není moc relevantní informace).

jo, vydej.


s tímhle zkušenosti nemám, ale zkus to proklikat http://knihovnicka.cz/cz/

Určitě si poslechni závěr Jacindiny přednášky z letošního Animefestu: https://youtu.be/Gm96T8RLTuU?t=42m10s (od času 0.42:10), je právě o skutečném vydávání knih a myslím, že ti odpoví většinu tvých otázek a hlavně ti ukáže nové pohledy na celou věc. (Alespoň mně velmi prospěla.) Věř si a nepochybuj o sobě, piš pro sebe a jen to, co sám chceš číst, a dokud v sobě máš tu sílu, nevzdávej se!

Na českém knižním trhu existuje celkem dost nakladatelství, většina je nějak zaměřená. Tu knihu, kterou jsi přečetl, vydalo nakladatelství Argo. Pokud si myslíš, že tvoje kniha je podobného zaměření (a lepší), můžeš s ní zkusit právě toto nakladatelství oslovit. Já ale dávám přednost nakladatelstvím tzv. "zakázkovým", kde si sice všechno zaplatíš, ale je na minimum omezeno posuzování (u normálního nakladatelství musí tvoje kniha zapadnout do edičního plánu a musí být pro nakladatelství výdělečná, u zakázkového se v podstatě posuzuje jen to, zda by se nakladatelství za spojení svého jména s tvojí knihou nestydělo) a autorovi zůstane víc práv k výsledku.

Singularis: vazba je ta jedinná věc, kterou neumím. Nicméně v praxi se to dá řešit tím, že v copycentru vazbu dělají (sice neumí šitou vazbu, ale ta se stejně vynikne až u tlustších publikací).

Severak: Tisknutí možná, ale troufnul by sis na vazbu?

já jsem si třeba na vydávání (elektronických) knížek založil (neoficiální) nakladatelství. Vydal jsem jednu. :-)

Ale klidně u mě můžeš publikovat. Akorát upzorňuju, že umím jen e-knihy. Tisknutí je drahá sranda (byť si myslím že bych to technologicky zvládnul).

Severak: díky!

Je z toho cítit ten vztek. A je to dobrý!

dvakredencedekadence: To jako vážně, jo? Je fakt, že zkouším psát texty na známé melodie, některé jsem si už přiřadil do sbírky Písně.
No, a když kámoška z jiného portálu dala na fejsu pár veršů v ich formě, já na to zareagoval v komentíku, což vidíš zde, zatímco tam to ještě mělo pokračování...:-)
Podobné hrátky prostě miluju! ;-)

jak pro kryštof.

Meluzina: To chápu. Bohužel, bezrodé skloňování v češtině ještě nikdo nevymyslel. V latině nevím, ale tam nejspíš také ne. (A psaní „Singularidy/a“ mi připadne hrozně nepraktické, ta lomítka jsou jen východisko z nouze, a pokud se to s nimi přežene, celé se to pokazí).

Rod si v češtině dokonce musíš zvolit i při psaní o tom/té eseji nebo řádku/řádce... :-/

Ale děkuji za komentář, potěšil mě, protože u tohoto zápisku jsem žádný neočekával/a.