Amadeo´´: Asi bych sám nedokázal nějakou zde uveřejněnou báseň označit jako pro mě typickou. Uveřejňuji tady jednak docela nahodile básničky za posledních více jak třicet let a tu a tam nějakou novinku. Tak to podle toho vypadá. Je to takový kaleidoskop. Na každý pád děkuji za komentář a těší mne, že se ti líbí.

Zvláštní, osobitá báseň... na Tebe dost netypická. Nemyslím si, že by ta druhá strofa zaostávala za tou první, ale možná už je od posledních komentářů upravená - to nevím. Každopádně se mi toto Tvé dílo moc líbí...

Zvláštní... Nemám moc rád dlouhé básně, ale tady mi to ani na chviličku nevadilo. Přečetl jsem ji jedním dechem a potom ještě jednou protože.. je nádherná. Na jaře mi nějak unikla a tak jsem rád, že jsem na ni narazil dnes. Moc se Ti povedla...

Hezké poetické smutnění. Tak, snad už je líp...

Velmi pěkná báseň, moc se mi líbí!

Baví mě ta asociace S botou. Každá popelka, má svýho prince.

Lenča: Oč myslíš, že se už nějaký čas snažím a nejen tady? :-)

Yana: Díky :)

Amelie M.: Jj, dokud máme touhy, žijeme. Respektive musíme tu být...
Jsem bláznivá a děsně mě to baví :D

shane: Nj, je to o tom, naučit se vidět "pod povrch". A především chtít druhé vidět takové, jací jsou a přijmout je tak.

Hezke..

mám pocit, že ses potřebovala vypovídat.. jo, někdy to tak člověk má.. jako báseň mi to ale moc kvalitní nepřijde.. :)

Tato pohádka se mi moc líbí, zvlášť ta myšlenka o krásném místě. Možná je vidím trochu jinak; doplnil/a bych, že obvykle takové krásné místo potká člověk již v dětství (jako domov, resp. určitou jeho část) a časem ho musí začít opouštět, aby získal zkušenosti, ale vždy se do něj může vrátit, odpočinout si tam od neklidných proudů světa a být zase chvilku jen sám sebou, ale to je možná spíš námět na mou vlastní povídku. Určitě mě to inspiruje. :)

Amelie M.: Nesouhlasíš s podvědomým či dokonce vědomým ovlivněním úsudku na základě našich či přejatých zkušeností, momentálních pocitů a předsudků? Inu, máš asi jiné zkušenosti a právo na vlastní názor! :-)
Ještě že aspoň souhlasíš s tím, že já v něčem souhlasím s tebou! :-P

shane: jasně, s tím, cos ted napsal taky nesouhlasím :D až na poslední větu :D

to máš fuk, nelámej si hlavu :))

Amelie M.: A s čím vlastně tak nesouhlasíš? S tím, že pozitivní energie námi vyzařovaná se nám vrací zpět mnohokrát zesílená či s tím, že nás druzí podvědomě vnímají v závislosti na tom, jak atraktivní se jim jevíme či komu jim známému se něčím podobáme? A že první dojem bývá tak silný, že je těžké se pak dostat do jiného šuplíčku? Napadají mne i další důvody jako závist, žárlivost či konkurenční vztah, neochota přemýšlet o druhých a přiznat si chybu...
Jinak pokud jde o Lenču, mám na ni podobný názor a souhlasím i s tím, že abychom byli šťastni, musí nám ke štěstí něco chybět! :-)

Poměrně hezká báseň. Trochu mi tam vadí lidi třikrát po sobě. Místo toho druhého by se dalo použít nikdo a místo třetího všichni (tam by to ale asi už nevadilo, kdyby se změnilo to druhé). Třetí strofa je skvělá, povedená aluze na Havrana. ;-)

Skutečný smysl se asi dozvíš, až přijde ten správný čas. Jak ale řekl Gandalf (resp. Tolkien): „My rozhodujeme jen o tom, co uděláme s časem, jenž nám byl dán. “
Místy trochu skáče rytmus a asi by se hodila větší různorodost slov. Poměrně se mi líbilo to rozmístění rýmů. Celkově mám z básně docela dobrý pocit. ;-)

Je taková maličko předvídatelná a asi by jí slušelo víc rýmů. Není rozhodně špatná. To téma je pojaté víceméně dobře a výběr slov se mi taky líbí. Ale trochu kosmetiky by to ještě sneslo.

shane: s tím naprosto nesouhlasím shane.. ;)

lenča: touhy jsou od toho, aby se moc nenaplňovaly a udržovaly nás v neustálen napětí :D jsi správně bláznivá, to se mi líbí.. jen si to udrž :))