|
... pošmourno, místy mrholení ...
|
sedím na uliční lampě
a koukám na lidi
vysoko sama krásně
lidi mě nevidí
lidi si ulicí proudí
spěchají nebo nebo ne
co mají v myslích a očích
sotva sem dolehne
sedím na vysoké lampě
změněná v havrana
černými křídly si mávnu
nevermore do rána
a koukám na lidi
vysoko sama krásně
lidi mě nevidí
lidi si ulicí proudí
spěchají nebo nebo ne
co mají v myslích a očích
sotva sem dolehne
sedím na vysoké lampě
změněná v havrana
černými křídly si mávnu
nevermore do rána
Stin: Dík. No, počty slov už bych nechala, vždycky bude možnost, že se někde hodí jiné. Hlavně, že "nevermore" je jen jedno. :-))
Singularis: Dvakrát "nebo" tam skutečně nepatří, pouhá copy/paste chyba. A to "nevermore" je prostě jen pocta Havranovi.
Poměrně hezká báseň. Trochu mi tam vadí lidi třikrát po sobě. Místo toho druhého by se dalo použít nikdo a místo třetího všichni (tam by to ale asi už nevadilo, kdyby se změnilo to druhé). Třetí strofa je skvělá, povedená aluze na Havrana. ;-)
Mně tam zase vadí dvakrát za sebou "nebo". (Ale nejsem odborník na básně.) A zajímalo by mě, zda to "nevermore" je jen aluze, nebo to má znamenat, že víckrát už se jako havran na lidi dívat nebudeš.
Zamila: Těší mě, že se líbila. Vytáhla jsem ji ze zásob, když bylo chvíli pod mrakem nejen na nebi. Dvakát "lidi" - vidíš, každý si něčeho všimne. Už to tak prostě je. Šlo by tam třeba "oni" nebo "dole", ...
Zamila
Ta je pěkná. Taková pošmourná a originální ... Navozuje moc zajímavé obrazy, povedlo se Ti vepsat do veršů tu atmosféru. Jediná výhrada - nemuselo by tam být dvakrát za sebou slovo "lidi" :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Křídla od havrana : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Databáze vzpomínek
Předchozí dílo autora : Pevnost
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

