moonell: no jo, melancholie... to máš pravdu - a to jsem údajně optimista. Ale to se vlastně asi nevylučuje, ne? Dík za zastavení :-)

Kdo se chce narodit, musí poznat hvězdný prach. - to je hodně do života a děkuju za to. A opravdu to nemyslím ironicky. Už mi došlo, proč ta moje hrdinka začala skutečně žít až po tom, co našla padlou hvězdu.

To si děláš prdel ne?

Musím jen souhlasit s předešlými komenty, je krásná celá,ale nejvíce mne oslovil začátek... :-);-)

Mám docela rád takové zveršované aforismy. V tomto básnickém provedení vše stojí na rýmu a rytmu. Ten rytmus je fajn, některé rýmy by se asi daly ještě vycizelovat. Peří/ nevěří - asi by bylo lepší zakomponovat "věří" , hladí / nudí - asi by bylo lepší "vadí"
...pouze názor:)

Balatta je píseň a mně zde ty rýmy i rytmus trochu drhnou...
...a ještě ke všemu nevím co je "Svátek líbání Uluny" (Ottar byl snad jakýsi Viking, ale Uluna... nechám se podat. :))

První mě sloky se mi líbí, ta třetí - asi budoucí refrén- mi přijde takový podivný. Možná i tím, že mám manu spojenu (i v té abstraktní podobě) s životodárným pokrmem, a ne s jedovatou tekutinou, která se pije a proudí v žilách. Ono to v tomto pojetí nemá ani takový ten charakter oxymoronu - "jedovatá mana"

Líbí se mi- prosté, rytmické a celkově obsahem i formou uzavřené

Nedávno jsem si četl nějaké své mladistvé překlady Boba Dylana (jeden jsem dal do deníku) a styl Dylanových sdělení a této básně mi přijde hodně podobný. Takové to přímočaré vychrlení obrazů. Hezké

A42: To byla samozřejmě nadsázka. Poezií se často nazývá i něco, co tak vůbec nevypadá. To je asi na každém, co si pod tím slovem představí...

Yana: Ona je to vlastně písnička, takže je tomu trochu poplatná forma. Děkuji za komentář

koiška: Někdy taky ne:)). Děkuji za komentář

Poutník: Děkuji

Ja si rozkazem nic nedavam je to jen vyjadreni dennich pocitu

koiška: Snad nezklamu ;)

koiška: A mě těší, že se tak často zastavíš :-*

koiška: Díky! Já Tě zase u sebe rád vidím...:-)

Láska už je taková, přesně jak píšeš a píšeš to pěkně. Láska může být vším, jen nevíme jestli je právě tahle, ta co nás potkala, ta pravá, opravdová.

Pohádkově pěkné..:)
Pro lásku moře opustila
krví krok zbarvil se každý
aniž by promluvila
nemiloval ji navždy..

A v hřívách nad propastí
se duše dvakrát bojí
ta Tvá se drží její
a její zase Tvojí.. Moc se mi líbí jak píšeš.