Takové to bylo smutné milování.

Nepromluví, nezazpívá,
pro lásku bolest snáší,
malá mořská víla,
své tajemství stráží.

Princ pro jednu srdce má,
spí, ve tváři je vidět růž
a přichází noc osudná,
drobná ruka třímá nůž.

Jedna kapka krve jeho
ukončí tvé prokletí.
Nezbavíš trápení se svého?
Sama budeš obětí.

Jak krásný souzvuk jejich srdcí,
v rukou se leskne naděje,
miluje, však zabít musí.
Či nechat žít, ať šťastný je?

Moře smutku je tak slané,
slunce povystouplo výš,
zmizely tváře uplakané,
hlubokým spánkem princi spíš.

… a proč je moře rozkvetené,
se asi nikdy nedozvíš.