Zajímavě psaná, s hezkými místy. Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst zase něco trošku jiného :-), pěkný!

Jak píše Zam, chtělo by to lehce ještě doupravovat, přesto není to špatné. Jen to chce pilovat :-).

zadržený de / ach ?

Láska se často přirovnává ke květině. Pořád nemůžu přijít na to, jestli to vlastně není nesmysl. Asi je i není. Když už květina nemá z čeho růst, můžeš ji přesadit. S láskou je to bohužel daleko složitější...
Ta slova jsou strašně křehká. Bolavá, smutná a silná.

Yanishka: Ta jeho báseň je fakt překrásná. Mám ji hrozně rád. Proto jsem ji tam musel zabudovat. Díky za milá slova :-)

Yasmin: To mě opravdu moc těší. Jen doufám, že mi pan Kainar odpustí tu drzost :-)

timelady: Mám tyhle posmutnělé nálady prostě nějak rád... :-)

Zamila: Ty s těma notama nedáš pokoj? Už jenom to spočítat... Toho si užiju po prázdninách v práci až až :-)
Jo - a díky moc za návštěvu :-)

No, nevim, začátek byl docela dobrej až k onomu orgánu :-D Jinak ale zemi s názvem "Irán" bohužel neznam...

Moc pkěná, jemná, něžná i smutná... To by šlo :-)

Singularis: Děkuji za hodnotný komentář. S tou nedokonalostí a opravdovostí, o tom byla má předchozí úvaha, že přikrášlování nad rámec obsahu je ke škodě:

https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=36239-pi-neboli-puvab

Tohle je o dotaženosti. V jednom dokumetu o sobě Nohavica prozradil, že napíše píseň a zdá se mu skvělá, založí ji a podívá se na ni za měsíc, už ji tak skvělou nevidí.
Postupuji podobně, někdy změním jen slovo, nebo pořadí slov a má to na dílo zásadní vliv.
Nikdo nenabere víc než jakou má lžíci, to řekl textař folkových písní Jiří "moravský" Brabec. Je to o talentu, jde jen o to nabrat tu lžíci plnou.

Tady jsem třeba po burčáku hodně kvasil (psal a škrtal, psal a škrtal). Ne pro to abych to zkrášlil, ale abych do toho dostal bigbeatovou atmosféru.

https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34295-bigbeatova

Nabral jsem jen tolik, jakou mám lžíci...

Díky.

pěkně vykreslená chvilka :))) i mě donutila k pousmání, úplně to vidím..

Jako neni to vůbec špatný, ale doladit by to ještě chtělo... Každopádně to na ohraný téma nezní ohraně :-)

Velmi pěkně vyjádřená myšlenka. Já tvorbu literárního díla obvykle přirovnávám spíš k semínku, které vyklíčí, roste, vykvete, plodí a pak případně časem degeneruje, pokud ho mezitím autor neopustí. A chce to vystihnout tu správnou chvíli, protože tak jako člověk se v průběhu života mění, něco získává a něco jiného přitom ztrácí, i dílo, jsouc tvořeno, každou změnou něco získává a něco jiného ztrácí. Zpočátku je obvykle divoké a vášnivé, stejně jako jeho psaní, ale časem získává zodpovědnost a ušlechtilost, stejně jako autor v přístupu k němu. Nemyslím si však, že by jedno bylo cennější než druhé. Souhlasím s Amélií M. Třeba na seriálu Neon Genesis Evangelion jsem si asi nejvíc vychutnal/a tu nedokonalost a opravdovost. Rebuild of Evangelion dovedl sice k dokonalosti vizuální efekty, ale už mě neoslovil. Ta počáteční "jiskra" už v něm chyběla. Dost podobné je to se Star Trekem; z původního seriálu se mi líbí skoro tři čtvrtě epizod, z těch nových už většinou jen občas nějaká.

ŽblaBuňka: A o to tu jde.
Dík.

Amadeo´´: Díky za další myšlenkově bohatý komentář. Vážím si toho.

Amadeo´´: máš pravdu, možná by to chtělo se s tím víc pomazlit, ale poslední dobou cítím, že mi to dvakrát nejde :) každopádně díky za návštěvu

tý jo, ta je tak hluboká... krásná, smutná, pravdivá, nemám slov.

připojuji se k Yanishke, líbí

drsná..., ale má pěkná místa