Mlčeti Zlato: Musim se trochu usmívat protože v tej básničce byl původně ještě jeden verš poslední-a přede mnou kříž- no pak jsem ho vyhodila :-) dík

Je to tak jednoduché, tak proč je to tak složité. To neni dobou to je lidma. Nějak se ztratila ta úplně primitivní radost ze života. Nahradila ji radost z úspěchu, z věcí, z majetku, z konta, z auta, z toho co je líbivé na pohled. Stejně žádná příručka nepomůže. No ve škole nás učili že práce je jedním ze zdrojů lidského štěstí, tak co s tim. Ale naětěstí jsem asi nedávala pozor :-)

Rozněžnila jsi mne. Tleskám. Very good.

Hmmm. Kotvu máš. Ještě srdce a kříž...

Nechal jsem se polapit atmosférou. Pak přemýšlel, zda jsem víc zvědavý nebo bojavý. Potom, co je lepší a teď vůbec nevím :-) Dílko krásné, když člověka takto strhne a nechá v rozpacích ;-)

Ginnare: No zajímavá otázka do diskuze a zůstala bez povšimnutí. Je odcizení zrada? Možná jsme odcizením zradili sami sebe. Své ideály, touhy, sny, představy. Možná je odcizení zklamání.

Básnička je moc hezky k zamyšlení. pár slov a stačí. Dá se vysvětlit mnoha způsoby. Pravda že občas sami zíráme kdo vlastně jsme :-) No i ten kdo žije vedle nás se stane cizincem. Opravdu na diskuzi.

Jsou v ní moc hezký místa. Např. zmatený myšlenky a dospělácký plenky...hříšnost co všichni maj...a ve finále vnitřní tělo které je vidno když z krve víno. To se mi fakt líbí. Víš hledej a svoji cestu najdeš a piš, protože tohle je fajn. Vnímám z ní to tápání a plahočení, hledání se v tom dnešním světě plném přetvářky a zvláštních hodnot. Ale kdo hledá najde :-)

No mohlo by to být opravdu děsivé, tak vlastně nevím, to k otázce v závěru. Jinak se mi líbí jak to k ní spěje, barvitě a obrazotvorně.

Připomněla mi tu mou včerejší, ale tam je to, jakoby se zastavil čas. Tohle si dokáži představit. Děkuji.

No, já bych to trochu doplnil. Je to druh rozhodnutí, kdy se člověk vzdá vlastního vlastního - rozhodnutí, názoru, ba dokonce bych se nebál říct svobody. Navíc na tohle rozhodnutí nemusí být v určitých situacích dost času a už předem mohou být zřejmé následky toho, že se nerozhodnu (kdežto u varianty rozhodnutí se může být těch možností víc). Nehledě k tomu, že případný výsledek mého nerozhodnutí se se dá hodit na toho, kdo rozhodl za mě...

Nevím - já jsem vědomě udělal v životě několik rozhodnutí, která bych dnes přehodnotil; vrátit to nejde, takže je zbytečné si kvli tomu rozbíjet hlavu o zeď. Maximálně mohu stejný či podobný problém v budoucnu řešit jinak, případně se zařídit tak, aby nenastal (ono je to stejně na houby, protože se vyskytne jiný).

Asi zvláštní kapitolou jsou rozhodnutí "instinktivní"...

Potom jsou rozhodnutí, která bych neměnil. Ale pokaždé to bylo, abych tak řekl, mé rozhodnutí a bylo "aktivní". Dělat mrtvého brouka a čekat, jak co dopadne, to by třeba můj šálek kávy nebyl, na mě je to příliš pasivní, ale jsem dalek toho, abych kvůli tomu potenciálně někoho soudil.

A ještě abych se vrátil k tomu "ob ob odstavci", kde píšu o "vědomých" rozhodnutích - upřímně, ani nechci vědět, kolikrát a jak jsem něco rozhodl "nevědomky". V tomhle kontextu chápu "nevědomost hříchu nečiní".... jo, a tohle už je čistý alibismus :-)

cavansit: "Ono se to nějak vyřeší" je ale trochu jako rozhodnout se, že si zahraju ruskou ruletu. :)

Amelie M.: Tak to zrcadlo není, naštěstí. To by byla ta nejhorší varianta. :)

Líbí se mj závěr "znovu a znovu z iluzí tvrdé lože si stele". Povedené. Dalo by se použít i jako základ na samostatnou báseň. ;-)

Moc se mi líbí především začátek a závěr. :-)

Svoboda je iluze. Nelze mít bezbřehou svobodu bez pravidel a následků. Taková svoboda by vedla k brutání anarchii. Děkuji za hezké počtení.

https://youtu.be/jn1ieqwc6z0

hledam trabajo na castecny uvazek v Praze (testovani sw) nebo i na plny uvazek v Plzni ...

Je až děsivé, jak často mi mluvíš z duše...
Brrr... depka
a když Ti práce zůstane jako jediný smysl života... :'(

Dickens: pokud by šlo o zrcadlo, mohl by sis říct, že ještě včera bys za něj ruku do ohně dal nebo něco podobného, ale život..?

Jj, je to svým způsobem rozhodnutí... a zase, na druhou stranu, není - chápal bych to tak, že se jeden spolehne na "ono se to nějak vyřeší" (rozhodne někdo jiný)... nebo jde prostě o signál, že už je mu všechno úplně jedno.

cavansit: Je vůbec možný se nerozhodovat? Pasivita je taky reakce.