Zajímavá představa... Třeba to jen nebyl ten pravý

Trochublázen: iluze: ferina lišák: Amálie: Moc všem děkuju... neskutečně mě to těší!

Orionka: Děkuju. (Dobrá otázka. Adresát se liší... jestli tedy myslíš tu poslední dlouhou vlnu... tahle jarno-letní už je nová)

kmotrov: děkuji za komentář. Moc si vážím času, který si mu věnoval.

...jsem směšná... má podle mě velmi jasné opodstatnění...
Zklamala jsem Tě... chápu Tvou potřebu hledat stále něco nového neotřelého... avšak mně se to asi nedaří... snad příště

Jiří Dobrovský: hádej... kdo by stál o nenapravitelnou romantičku...? ;-)
Děkuji za nakouknutí.

Celkově se mi to líbí. Vypustil bych:
...Jsem směšná..., nemá to tam žádný smysl.
Líbí se mi růžové bačkůrky, naopak v závěru:
...chytil do dlaní
chytil a nepustil
už nikdy nepustil...
Tady bych hledal něco neotřelejšího.
:-)

a pustil, nebo nepustil ? :-)

Má žena my nikdy nepatřila,ženy nejsou majetkem mužů.K žárlivosti bych dodal,hoď kamenem kdos nezhřešil.Osobně jsem hodně věrný,ale moc rád balancuji na hraně ostří.Mé krédo zní:Chraň vztahy druhých pokud fungují.Pokud se Vám někdo opravdu líbí láska má zelenou,ale postel je blikající železniční signalizace,a pokud tam vlezete,musíte počítat s jedoucím vlakem.Vyplatí se počkat co z iluzí je trvalé.

Snad to tu čte...

jsem zavislak

Ginnare: Rozhodně, není nic horšího, být blízko, ale tak daleko ... moc dobře to sama znám.

jednoduché, úderné, a s trochou splínu smutné

iluze: děkuji :-*

Jak to říct... neznám bolavější pocit, než když je "někdo" přímo vedle tebe a ty přitom cítíš obrovský pocit osamění... to je pak člověk (třeba já...) raději skutečně úplně sám... to potom totiž má pocit osamělosti alespoň jasné opodstatnění...
Je to tak pro tebe srozumitelné?

Ginnare: Mě hrozně ruší ta hudba v tom Tvém přednesou .. jinak co k tomu říct, umíš to popsat geniálně a .. vážně se snáší pocity líp, samoty líp, když jsi skutečně sám?

Příliš slunce dělá za zahrady poušť, současné počasí nám to názorně ukazuje. Hezká metafora. (A adresát zůstává pořád stejný?)

Čas nám dochází od narození, nějaký čas nám trvá než nám to dojde. Zprvu to neberem na vědomí, pak potlačujeme. Zajímavým způsobem si vyjádřila tuhle skutečnost. Slovo blues tam nevnímám jako hudební žánr, ale jako symbol smutku.
Bezva!

K radosti znám klíček,
přes slzy zpod víček,
i když srdce bolí,
smát se - přes cokoli.

:)) príma

líbí se mi☺

Je to jednoduché zcela záměrně... Zařazení tomu taky odpovídá