Jsem Tvůj nadir

kmotrov: děkuji za Tvá slova i Tvůj čas

U podobných básní se našinec jako já musí nejprv špetku dovzdělat, jinak to dopadne, jako když jsem Ti komentoval Krovky reality a teprve později po studiu brouků plně pochopil o čem ta báseň je. To je v pořádku, básni to dodá punc neotřelosti.
Ale paradoxně se mi nejvíc líbí jiné místo:
...roviny protnuté
v jarním a podzimním bodě...
Myslím, že vím, co jsi tím chtěla vyjádřit a nalezla si výstižný básnický obrat.

Je to nabyté různými emocemi, neříkám, že to je špatně, ty tak prostě píšeš. Já báseň spíš osekávám. Ze svého subjektivního hlediska bych si vybral dominantní emoci a vše ostatní ji podřídil.

Ale líbí se mi to, je to emočně silné a místy hodně nápadité.

Ginnare: Rozhodně nechci, aby Ti došla slova a neobávám se, že by se tak skutečně stalo.
P.s.: Já vím. Zajímalo mě jen jestli placatá nebo kulatá, kde je konec a kde začátek, co nad námi a co pod námi (to kvůli tomu nadiru), abych mohl dělat chytrého. Dávno vím, že uprostřed je lidská duše a ta je vždycky sama. Jen třením těl se dá tu a tam té samotě ulevit.

Mlčeti Zlato: myslím, že mi došla slova. Stydím se... namaloval si můj obličej na červeno... myslím, že mi hoří i uši...
Sotva vykoktám... Děkuji...
PS:
Ptolemaios věřil, že Země je středem... ;-)

Poslední "dluh". Měl jsem několik věcí v záložkách, ke kterým jsem chtěl něco napsat a tato je aktuálně poslední. Nejprv jsem se nechal strhnout a jal se vyhledávat Ptolemaiovskou kosmologii, ale pak jsem se na to vykašlal. Vím, že je to o něčem jiném. Jen jsem toužil víc a víc rozumět. Hlavně proto, že duše rozuměla a rozum zatoužil vyhledávat blechy. To jsou ovšem blechy psí... Otevíráš Pandořiny skříňky s lehkostí, jako bys louskala papírové ořechy. Pokaždé se trochu škrábneš a ta krůpěj krve kápne na to, co zrovna vyhřezlo. Děsíš svou otřevřeností a uchopením pravdy duše. Píšeš o věcech, co bych si nepriznal ve tři v noci za zavřenými okenicemi a dusící se pod izolací peřiny (kradu z balady z hadrů).

...a měl bych.

Nemilosrdná kritika jindy ;-)

Ginnare: Rozhodně, není nic horšího, být blízko, ale tak daleko ... moc dobře to sama znám.

iluze: děkuji :-*

Jak to říct... neznám bolavější pocit, než když je "někdo" přímo vedle tebe a ty přitom cítíš obrovský pocit osamění... to je pak člověk (třeba já...) raději skutečně úplně sám... to potom totiž má pocit osamělosti alespoň jasné opodstatnění...
Je to tak pro tebe srozumitelné?

Ginnare: Mě hrozně ruší ta hudba v tom Tvém přednesou .. jinak co k tomu říct, umíš to popsat geniálně a .. vážně se snáší pocity líp, samoty líp, když jsi skutečně sám?

Hanulka: děkuji za nakouknutí.
Mrzí mě, že je pro Tebe aktuální :-)

Leslie: toužím po přísné nemilosrdné kritice... :-)

"Však pocity samoty lépe se snáší,když je člověk skutečně sám." ANO. Jak výstižné a pravdivé. Nyní prožívám. Díky, jsi talent.

Myslím, že ne...lidi mi říkávají, že jsem přísná:)

Leslie: těší mě, že zaujala.

PS:
Ano, je to můj hlas, ale myslím, že jsi až příliš laskavá k mé amatérské nahrávce jen tak na mobil... :-)

Teprve jsem si pustila nahrávku. To jsi ty? Krásný hlas a divadelní přednes!

Velmi zajímavá.... a ten konec!!! Velmi výstižný. Líbí se mi.