"nechci milovat jen tak do vzduchu"
To je strašně skvělý!

Jen doufám, že z názvu je pochopitelné, že tohle opravdu nejsou mé názory - že jde o monolog závistivce a nepřemýšlejícího idiota.

Malé, lehoulinké kouzlo. Fajn.

Tohle se mi taky líbí. Provokace naprosto dokonalá a pří tom na pozadí...

Přečetl. Neslyšel, to až v klidu. Dýchl na mě smutek nerozumu systému. Ptáš se a víš, že... a stejně tak víš, že to vzdáš, až už bude fakt pozdě. Nakonec jako tonoucí stébla se chytáš mžiku zapomnění. Je to jedna z Tvých velmi hlubokých sond. Obdivuju.

človiček: ba právě naopak, čas násobí onu nezvratitelnost.. přesto díky..

moonell: Tak o to jsi lepší. vystihla si atmosféru místa naprosto přesně.

Tvoje poezie na mě působí opravdu vážně a zvláštně opravdově, líbí se mi

Ach jo, stejně dodnes nemám jasno, co je lepší, vím co je mi bližší. Rozum nemám ale srdce ano. Fajn to máš

Jé to tedy docela ukecaný, ale zas nemůžu říct že mě to něčím nezaujalo, takový uvažování

Moc se mi líbí ta narážka na smrtící aspekt hedonismu

Lilyodjinud: Aha. To je dost pravděpodobné, metafory nechápu často. V tom případě se omlouvám.

Singularis: Pohybuju se v oblasti elektrotechniky, takže vím co to znamená. Jde zjevně pouze o nepochopenou metaforu.

Zaujalo... lehce schizofrenní, ale myšlenka, kterou stojí za to prozkoumat... ;-)
Cítím se tak... jako... že by...
Zamilovaná do potřeby milovat...

Chápu. Je to hodně zvláštní pocit. A ten název se k tomu moc hodí (technické podrobnosti na https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_404 ).

Sebastián Wortys: Souhlasím, že je možné, že jsou lidé potřebným mezistupněm vývoje něčeho nového, budoucího. To konec konců předpokládal už Friedrich Nietzsche.

Ta metafora s lešením je celkem dobrá, ale neměli by si lešení stavět ti zedníci, kteří pak budou zdít? Vždyť oni nejlépe vědí, kde to lešení budou nejvíc potřebovat. Lidé, kteří sice vidí stavbu zdi a třeba o ní i něco vědí, ale stavět neumějí, jim to lešení mohou snadno postavit někde vedle nebo nakřivo. Možná je chyba v systému, který posuzuje fyziky ("zedníky") jen podle výkonu, tlačí je k co největšímu výkonu a co nejdřívějšímu publikování výsledků a nedává jim dost prostoru na vedlejší a podpůrné činnosti.

Může se stát, že jednou objevíme (nebo alespoň zaznamenáme) jiný vesmír, který bude jinak nastavený než ten náš. V takovém případě se nejspíš drtivá většina dnešních předběžných úvah ukáže v praxi nepoužitelná a budeme muset narychlo vymyslet nové teorie, odpovídající experimentálně zjištěným faktům. (Pokud bychom totiž nebyli jasnozřivými věštci, naše současné úvahy o novém vesmíru by se pak tomu skutečnému nejspíš podobaly asi tolik jako postavy seriálu IT Crowd skutečným programátorům.) A předběžné filozofické úvahy nám mohou skutečně pomoci být na vymýšlení těchto teorií připraveni a mohou nás inspirovat, v tom mají jistě nezastupitelnou hodnotu – ale především pro ty, kdo ty teorie jednou budou vymýšlet, což budou skutečně zaměstnaní fyzikové. Já nejsem fyzik, a proto si myslím, že takovou úvahu, jako je tato, asi nikdy neuplatním.

RE Singularis:
"V zásadě souhlasím." - To jsem rád, ;).

"neznamená, že by nemohly umožnit náš zánik a vznik něčeho mnohem pozoruhodnějšího než nás" - Pokud něco takového nastane (nebo už nastává např. s vývojem umělých neuronových sítích – kdo ví), pravděpodobně budeme potřebným mezistupněm vývoje. Čím komplexnější organismus, tím méně je pravděpodobný jeho vznik de novo. Pokud bys to myslela jako protiargument, tak bych doplnil: Ale každé možné základní nastavení vesmíru má pravděpodobně svá omezení pro vývoj života v něm, takže i když v našem vesmíru nejspíš může vzniknout něco dokonalejšího než my, tak to neznamená, že to nejdokonalejší, co tu může vzniknout, nemůže být překonáno, kdyby základní nastavení vesmíru bylo trochu jiné tím správným způsobem.

"fyzikálních zákonů neřeším, protože se zdá, že se nemohou změnit" - Ano, jeví se to tak, ale známe jen jeden vesmír (ten, ve kterém žijeme), takže nemůžeme srovnávat a bez srovnání vylučovat, že nemohou existovat vesmíry s minimálně trochu jiným základním nastavením (jak připouští mj. mnohosvětová či holografická interpretace kvantové mechaniky). A i kdybychom znali víc vesmírů stejných zákonů (bílé labutě), nemůžeme si být jistí, že se pak neobjeví černá labuť. Kdysi si lidé mysleli, že druhy jsou neměnné a pak postupně objevili evoluci. Kdysi si lidé mysleli, že částice jsou neměnné a dnes víme, že je lze mezi sebou (za určitých okolností) různě konvertovat. Pokud je vesmír z určitého hlediska mj. obří neuronová síť, tak fyzikální zákony mohou být třeba důsledkem nastavení jednotlivých vah (které by různé vesmíry mohly mít různé), což je ovšem jen jedna z možností. Obecněji by se dalo říct, že pluralita fyzikálních zákonů vybízí k zamyšlení, zda nejsou odvozené z jednoho základnějšího metafyzického zákona (a zda by při jiném způsobu odvození mohly být alespoň trochu jiné).

"praktičtější je zkoumat ty konkrétní zákony" - Ano, vzhledem k současnosti je praktičtější zkoumat, jak cíleně ovlivňovat svět (pokud je cílem dobrý záměr s převážně dobrými důsledky), ;). Ale podle mě to není důvod vypouštět filosofování třeba o mnohem obecnějších jevech přesahujících naše současné možnosti. Ve Vtiposcifilo-z/s-ofii píšu o tom, že věda staví věž poznání a filosofie na vrchu se snaží dosáhnout ještě víš tím, že staví lešení, které když je dostatečně pevné, tak vědě umožní postavit zase o kousek věže víc a filosofii vylézt si zase trochu výš. Kdybychom jen zdili (vědecky těžili jen výhody na úkor myšlenkové investice do budoucnosti) a nestavěli lešení, tak by zdění bylo stále těžší a zasekávalo se tam, kde by mohlo pokračovat, kdyby současně probíhala i tvorba lešení, takže je potřeba hledat rovnováhu. Kdysi věda/ filosofie sloužila především poznání, dnes spíše ovládání všemožných rovin světa a podle mě by to mělo být v celku někde mezi.

Severak: Ono to není pro mě tak moc smutné. Je to psané jako příběh emoce, která je i veselá i smutná i děsivá i uklidňující. Každopádně děkuji! :)

strašně smutný. Soucítím s tebou.

Neskutečné! Tohle se mi vážně líbí. Konkrétně nekonkrétní. Naprosto osobité. Tahle báseň polichotila mým mladým ouškám. :D :)