Ginnare: tohle bude s mou zabedněností asi na dýl. Přesouvám do soukromky ;)

Ta bezva myšlenka... "budeme číst po zpátku" má velký potenciál... to tvé "pojetí" je hezké... o tom žádná, ale je "hezké" opravdu to, co chceš číst pod svou básní?

ne... opravdu se mi nechce... :-(

Ginnare: Nevím co si pod tím představit. Jak to myslíš předvídatelně do ztracena?

Lilyodjinud: Díky

Severak: Vlastně jsem díky tomu napsal celou tu báseň. Tenhle Palindrom jsem neznal a strašně se mi zalíbil

Krutý je světaběh. Ach jo.

Ať žije Žatec

...jen tiše čtu a obdivuju tu tolik posmutněle nadějnou krásu...

Každé slovo se dotýká... je to nádhera!

Ginnare: Moc děkuji. Myslím, že je lehce křečovitá celá, zbytečně moc jsem se snažila nacpat myšlenky do formy. Ale vím přesně, z jakého pocitu vznikla, a ten pocit tam pořád je - aspoň pro mě :).

Ginnare: Jako návod dobré. Ráno si kupuju spíš sladké pečivo a pekařky se tam střídají dvě - protivná a žoviální, tak podle toho. Po pravdě však rozlišuji mezi literaturou a zpovědí a tohle měla být literatura a když mě napadl takový zajímavý paradox či nahlavupostavenec, neubránil jsem se :-)

Střepy... do srdce... to sedí

co zkusit pro začátek malé krůčky... zkusit mít rád úsměv pekařky, co si u ní ráno na rohu kupuješ slaný rohlík a řidiče tramvaje, kterého nerozhodí ani nervozní nevyspalý cestující kopající do dveří, co se otvírají příliš pomalu, když on zrovna tolik spěchá... a pak... pak mít rád třeba sebe...
:-)

Tvá bolest mě mrzí. Drž se!

líbí se mi nápad... ale malinko mi to poněkud předvídatelně utíká do ztracena... :-)

U té první jsem si vybavila ten pocit. Postupné oťukávání. Líbí se mi to. :)

Tak to je skvělé! Naprosto nápadité. Mooc se mi to líbí.

Nebe, pihovaté hvězdami - super obrat

chytré s tím prvním řádkem

Libí