Komentáře | Psanci k dílům

Leslie: Nejlepší je komentovat osm let stará díla, která na vás vyskočí z náhodných děl, navíc ty svoje. Napsáno po návratu z Peru a Bolívie, tam jsme byli dva a půl měsíce, tudíž jsme toho projeli dost, kromě Amazonie, to bylo nějaký drahý a nedostupný, to jsem měl tak 14 hrubýho. Všechno jde, když se chce. Píšu ti to jen proto, že jak jsi teď v tom Ekvádoru, tam jsme stáli na hranicích, ale báli jsme se, že kdybychom do něj vlezli, tak bychom pak nestihli letadlo domů. Takže nejblíž tvé nové zemi jsem byl v národním parku Cerros de Amotape, tam zajeďte, až bude dítko větší, je to tam hezký, stanovali jsme u řeky, místní nám říkali, že je v ní jen jeden krokodýl, navíc línej. Haha. A taky to můžete spojit s projížďkou v Manglares de Thumbes, neskutečně ptactva. Hitchcock jich měl v tom hororu drobátko, proti tomuhle. Krása. No a z druhé strany jsme ti byli nejblíž o čtyři roky později v Kolumbii, asi v národním parku Puracé, tam jsou i gejzírky, vypadá to tam jak v pravěku, ty xy metrů vysoký kapradiny. Takže výlet číslo dva, až vás to nebude v E. bavit, ale tam si myslím, že krása rovně střídá nádheru. Každopádně K. byla taky úžasná země, lidi určitě příjemnější než v Peru, to jsme pocítili rasismus z druhé strany. Mira, mira, gringo va. To bylo furt. A okrádali nás. To v Kolumbii se zvednul i stařík a pouštěl sednout mladou ženu. I bílou. Jinak kokeš mi nabízeli a nedal jsem si. Každopádně gejzíry v této básni, o kterých není skoro ani zmínka jsou myšleny ty pod Sajamou. Každopádně Nepál...Zatím.
P.S. Tady mě měl Devils ještě rád.