Prožito na vlastní kůži. Na konci slastná úleva.

človiček: děkuju!
Neu: a i tobě, samozřejmě. :)

Sdílení je léčivé. Má neuvěřitelnou moc uzdravovat.

Tak už i sněhuláci musí mít roušku. To jsme to dopracovali. Vtipného sněhuláka si sestavil.

Hezky to zarezonovalo. Pěkné dílko, tuze pěkné. To bych do tebe neřekla. Tato báseň mě překvapila. Předčasně jsem si tě zařadila.

Nine: Miňko:
Díky za návštěvu a přeji dlouhé žití, plné krásných chvil.

Solidní.

*Hluboky hodnitici komentar*, ktery znamena like :-) super !

Piš básně, pomůže to. Házej je sem. Pomáhá nám to. Dělám to taky. Pomáhá mi to.

človiček: Dík za bezva dodatek.

Dobře propracovaný. To stupňování a pak ende. Osvětlovač zamáčkl slzu.

Nádherný, plný touhy a vzpomínek. Smekám před tvým jemnocitem.

Ruka bolí, nepovolí
stát už měl- hladovej.
Neřáde, ty zrádče
děláš ze mě zelenáče!
Co dál bude, kdo
mi poví?
Večírek se v pohřeb
strojí......
A ten zmetek!!
sketa, nic nedovolí.

Psavec: Já vim právě!! A proto to nechápu. Nechápu prostě, proč se cítím, jak se cítím. A kdyby to bylo něco novýho.. to je stará písnička a vůbec nikam nevede a ničemu neslouží.

Už nic neždímej, té sklíčenosti je až moc.

Tak, ona ta dílka, drnkající na smutnou notečku, mají stran vzbuzování emocí přece jen mnohem větší potenciál zarezonovat, že?

človiček: Děkuju.

Šel jsem kolem kostelní věže
lavina sněhu zasypala dveře
k varhanům kde zpěv zakázán.
Já ateista lopatu jsem vzal
naděje cestu věřícím prokopal.
Bilo srdce moje, bil kostelní zvon
rozbušme duše svoje
láskou ukovejme duchovní zbroje.
Já, ty, ona i on.

Dandy: Dík za nakouknutí.

Dandy: Díky.