přidáno 29.01.2021
hodnoceno 7
čteno 620(23)
posláno 0
první a poslední vracení se domů
se sklopenýma ušima ve dvě ráno
rozdělení na semaforech
prolezla jsem
s tebou předsálí, hlediště
i zákulisí
a na každé štaci zanechala kus našich šatů
nazí a nasvětlení na jevišti světa
jak ty bílé mramorové sochy
jen ty jsi spíš z říčního jílu

tu vzpomínku už nikdy nesmažeš
na to místo postavíš
jednu dvě
desítky hereček
ale já budu stát bílá nahá nasvícená
dokud nezestárneš
a nevrátíme se
ke své vlastní malé nostalgii

budeme snít o vzducholodích,
rachotících automobilech a horkovzdušných balónech
o tom, proč spolu nikdy nebudeme

je
to
přece
tak
jasný
přidáno 08.03.2021 - 10:43
Výstižné a má to ducha. Líbí.
přidáno 01.02.2021 - 01:11
Zapůsobila, díky za ni....
přidáno 30.01.2021 - 22:39
Dobře jsi to napsala.
přidáno 30.01.2021 - 15:37
Jj, všichni jsme herci co prolézají divadlo a občas se obnažují. Někteří na jevišti, jiní na forbíně nebo v orchestřišti.
přidáno 29.01.2021 - 23:27
človiček: děkuju!
Neu: a i tobě, samozřejmě. :)
přidáno 29.01.2021 - 22:31
*Hluboky hodnitici komentar*, ktery znamena like :-) super !
přidáno 29.01.2021 - 21:40
Dobře propracovaný. To stupňování a pak ende. Osvětlovač zamáčkl slzu.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
světla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : malá smrt
Předchozí dílo autora : osamělí lidi se potkávají na parkovištích

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku