Lunární světlo ticha

Trnovou korunu při každém objetí
vlasy až do pasu a ticho vzápětí
křikem vran do rytmu dechu
bez křídel žije anděl pro potěchu.

Vítězství ztracená
bez tváře dny
a růže bez jména

a mosty v hloubce řek
na život není lék
v měsíčním kotouči
čaruji bez řečí
když

vítr v holých větvích
stejný má refrén
každý den.

Notová osnova marných slibů
v mlze se ztrácí
v oděvu záplaty
sahám si na šaty
černobílý film ve vzpomínkách

samota houslí
tichý strach.