než se zpátky vrátím
prožiju si v prachu
konec toho dneska
bez příchutě strachu

krásné...jdi a na každé z nich polož dlaň...ucítíš teplo a chvění...je to tvá minulost...co je mrtvé, nech být, co žije, nech žít...pak se seber a jdi užívat dnes...minulost ti nic nepřinese

Obdivuhodná. Takže obdiv - na víc se nezmohu.

Je to působivá báseň, umí vyvolat dojem. Silné poslední tři verše.

Otevřít třeba tu třináctou... :), nebát se odemknout a vyvětrat, i přes průvan, který rozčeří doposud stojatý vzduch v srdci. Pak teprve může přijít opravdové jaro :).
Které vykvete do Tvé přítomnosti :)...

Přeju Ti, abys opravdu byl... šťastný... bez ohledu na vnější okolnosti, na iluzorní vidění světa. Toho, jak by měl podle Tebe vypadat. A kdo by v něm mohl být. Součástí Tebe.
Takže Ti přeju šťastnou duši, otisknutou do básní :)!

Psavec: Gora: Díky. Hodně sázím na okamžik, pokusy, jsem moc rád za každý komentář.

Puntíkový kafe - beruška šťastného rána...

Líbí se mi ten konec.

Sasanka: Psavec: Gora:
Všem vám moc děkuji za komentáře.

Zaujala.

Krutě upřímná, pápá dětství... tohle dokáže pěkně zničit iluze, no jo škola života :/
Přesto se mi líbí.

Je znát vypsaný autor, trochu z minulých časů, ale jisté kouzlo báseň má, a hlavně nosnou myšlenku!

Ten konec je skvělý.

Psavec: Díky.

Jen by nemělo tak spěchat.

Co naděláme.

Psavec: Jo měl jsem tenkrat kliku jen na autě škoda za 60 tisic,slunce ve spětném zrcátku je potvora.

Tak to máš kliku.

Jo, druhé je bezva.