.
 28.10.2021
10
1059 (17)
0
chybí mi slova
natrhám si listí kaštanů
zasázím je v nezahradách paměti
budu se tvářit
že na jaře mi
zalitá žalem
vykvete poezie

chybí mi dotek
obleču si
jen další tričko
zájmen si nevšímat
nepřivlastňovat
třeba mě někdy rozhoří
dotek mrazem mrzutého zábradlí
na kotnících prstů

chybí mi substance
nalokám se
zrn písku popraskaných
přesýpacích hodin
chrastí ti v hrudi a mně
drásaj hrdlo

vibrace obydlených pavučin
nad mým stolem
rozeznívá čtvrtý rozměr
když se vzdám prostoru
možná můžu na chvíli
vnímat tok času

neslyšet ve zdech praskot
absence tvýho hlasu
 16.03.2023 19:34
Ten konec je skvělý.
 31.01.2022 21:43
Až jednou bude umělá inteligence chtít vytěžit lidskou podstatu z sedimentů Psanců. Tak na tomhle si stoprocentně rozbije hubu. Možná se i zavaří a pak dílo vyhodnotí na displeji. Já být moc blbá na to..... Moc hezký.
 31.10.2021 00:39
Hodně povedená.
 30.10.2021 12:09
Parádní, neotřelá. Dík.
 29.10.2021 23:40
Velmi hezká báseň se spoustou zajímavých obratů; obzvlášť se mi líbí "když se vzdám prostoru, možná můžu na chvíli vnímat tok času". Cítím z toho prázdnotu, což věřím, že byl záměr.

Kromě toho jsem velký fanoušek čtvrtého rozměru :)
 29.10.2021 20:29
Určitě vykvete a nejen na jaře. Stačí slunce jasné monitorové:)
 29.10.2021 16:21
Moc pěkný, hlavně 3 a 4.
 29.10.2021 10:45
Homér: Myslím, že současný knižní trh je pseudobásnickými sbírkami internetové generace zaplevelený víc než dost, ale děkuju za implikovaný sentiment
 28.10.2021 14:11
Zajímavé
 28.10.2021 13:25
Slušné obraty, vydej sbírku

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.