Psavec: Buď v kamenu sochou.
Tam dávno srdce netluče.
Zda jiné ruce mohou.
Spřetrhat obruče.
Krev co v saklá zemi.
Po níž nechtěl jít,čas však
jinak kráčel a muselo
to být.
Žadná uz ne socha
jen kámen rozpraskán
siuleta mnicha.
A duše může kam.
Jen kapka krve v dlani
co ker šípkoví.
Pohled k stare paní
co svýrá růže krepoví.

Líbí se mi, ač jsem zastáncem 5-7-5.

Ano, má to sílu.

Pěkné

Chybama se člověk učí

Najviac sa mi páči prvé s komínom. Pri treťom o kocúrovi a deviatom odbití mi hneď napadlo, že sa o mačkách hovorí, že majú deväť životov.

Koala: Díky moc.
Psal jsem to když jsem šel spát,sem tam ty slova doběhnou jen tak

Miro Sparkus: Děkuji za komentář a upozornění.

Koala: Díky.

Koala: Díky moc.

Mě se to hodně líbí. To kotě je tam v dobrém kontrastu. Hodně zajímavá první sloka.

Držím se nárazníku...

Tohle je dost silný a vážně dost dobrý!!!
Líbí se mi, že je to v 1. osobě.
SKVĚLÝ POČIN!

Všechny pěkný, nejvíc se mi líbí kocour a výpadovka.
Jo a jdu si otevřít Tramín...

Skvělý! Hlavně závěr...

Jo , přesně proto! Moc hezké dílko, vedoucí k zamyšlení.
Netušil jsem, že se pohybuješ i v těchto vodách (myslím tím tento web)...

No, aspoň tak nevzniknul střet zájmů jako v původní pohádce...

Tvá myšoidní nebo myšovská nebo možná myšivá či myškózní báseň mě pobavila.

Ať jdou radši do stodoly,
pasti v cimře prej dost bolí...

Psavec: Díky, kolego. Na druhou stranu, možná mu to trochu změkčilo pád... :)

Miro Sparkus: Díky, Miro. Je to takový hloupý zvyk ze základní školy... :)