za mě vše řekl Homér i Alcarinquo ... snad k té osamělosti ... výkřik aktuální opuštěnosti, zoufalství, marnosti a zrady ... dost silná káva ... připravená na turecký způsob ... kdyby se bodovalo, body nešetřím ...

...vždycky je naděje ... ta přeci umírá poslední ...

bolí jako to všechno, co ve mně je a co si teď v sobě nosím...ještěže existují slova a poezie!!!:))) a děkuju:)

příjemná vrnící hříčka....a krásně stručná:-)

.... auuu.... tak to bolí až sem ke mně .... ale víš, ten závěr je nadějnej ...nevzdala jsi to ... a i když Tě část bude chybět, přežiješ ... alespoň tak to pro mne zní ...

a ke skládance samotný ... bolavá krása ... dík.

Anotace zajímavá...z čeho vzniklo slovo pohádka ale nevím ... dílko samotné bych rozdělila na dvě ... zvlášť to trojverší a zvlášť ty delší pasáže ... když jsem si to takto představila ... má to velký náboj ... ale i v této podobě - líbí, je to Tvoje ... a jako autorka máš právo na vše ;-)

...syrové ... zajímavé ...

....pěkně sis pohrála s možnostmi, které psanci nabízí ... ale i kdyby to byl prostý text ... beze všech "kudrlinek", obsah hovoří za vše ... noří se, přemejšlí, nevidí, nechce být rušen ... aby úplně zbytečně nechal odejít ty, kteří nabízí barvy, kterými by ten obraz získal jedinečnost a krásu, po které prahne ... to jsem si z toho Tvého psaní, mezi řádky, vzala já ...

Ještě zdaleka není konec příběhu. A smutnej? No,nechme se překvapit.

Teda Tami, Ty zasejc napínááááááš :-D Tak copak "panáček" vymyslel? Že by se nechal zavřít? To by teda byl trochu více než smutnej konec příběhu a hlavně nerozumnej ... :-( Tak jsem nedočkavá dalšího pokračování ...

asi máš pravdu :-) já to nepočítám ,-)

moc zajímavá báseň,syrově lidská,skutečně dobrej výkřik osamělosti...

dost dobrý

Taky si to jdu pustit:-)

Děkuji Milane!!!

ta se mi líbí. má atmosféru

slzy hořkosladký touhy a prázdno protékající mezi prsty se mi líbí =) má to hloubku...i když to obsahuje hodně klišé =)

děkuju =) já mít retro děsně ráda...a věšení višní za ucho na mě tak působí =)

Co je na to napsat ... závěr této kapitoly to vystihl naprosto přesně

Jak se to tak stane, že se ti jediná noc vryje do paměti, zároveň zestárneš, zmoudříš, a tak se ti pomalu začne měnit život?

Když se Ti podaří zmoudřet a vzít si z toho, co můžeš dobrýho, pak je to báječný ... a vlastní prožitek je nepřenositelnej ... nejvíc bolej, ale taky nejvíc daj ... když ryješ pusou zem a polykáš bahno ... pak si uvědomíš, safra, tyhle sra.ky nechci ... a zvedneš se a máš-li dost síly, jdeš dál ....

Náročnej díl ... tak jsem zvědavá, jestli zítra trošku odlehčíš ;-)

Moc se mi líbí, opravdu povedené, má to svou sílu!