Opilecká mantra

Stále unikám sám před sebou
hledajíc něžnost straceného dětství
Opilecká mantra vkládá do mých dnů naději
naději v dobro
hledám okamžik pochopení toho smutku co nosím v sobě
pití jako mokvající bolestná daň za svou hrdost
počínám pít víno skalené bolestí mích blízkých
a já křičím tu hrůzu do mého nitra...
než nadejde okamžik zapomění
a radostného zachvění mé mysli a v ten okamžik
ukončím svou pouť za nebeským otcem který mi tolik chybí
má mantra naděje a mandala marnosti
v tomhle pomíjivém světě
láska není v mé krvy a proto ji nahrazuji věčností
a víno teče dál...
zítra se probudím v surovém oblouzněném ránu
a vrhnu se na svou roli v téhle komedii jménem život...