taron: to sice ano, ale jak dlouho..jak dlouho můžeš milovat, když bolest tě nutí zapomenout? :-/ vím, že zklamání a hádky a vše by nás provázelo celý život, ale nemožnost utéct, ta mě děsí - neboť už se párkrát stalo, že jsme spolu nemluvili a byli v jiné místnosti..a to bolí hodně..oba jsme tvrdohlaví a byť milujeme, pamatujeme si a neustoupíme dokud ten druhý neuzná, že měl taky pravdu...a tu já nikdy nemám a vždycky je to moje vina..takže tak :-/

Tak tohle se velmi povedlo. :-)

pěknulé Rezule ,skorem by z toho šla udělat i písnička :)

pěkně řečeno :) nikdy nejsme sami ani v lese osamění a duši bolavé

Makyna: neznám tvého přítele..myslím , že má právo dostat ještě šanci..otázka je, jestli ji využije a jestli se poučí...jinak zklamání budeš zažívat při každé hádce s přítelem a manželem...zklamání provází člověka celý život...proto je krásné, že i když to bolí a cítíš se nepochopená a nedoceněná , zklamaná a ublížená...tak přesto miluješ ... :)

taron: děkuji moc za tvůj zájem, původně jsem to tak myslela, ale jelikož patříš k nejvěrnějším čtenářkám, tak konec trochu pozměním :) chtěla jsem psát druhou část románu, ale jelikož nosím v hlavě nápad na nový román, jak jsem ti psala, tak se do druhé části nepouštím :) tak ještě bude jedna kapitolka, pro tebe :) asi nechám otevřený konec :) kdybych se k druhé části chtěla vrátit :)

Chjo....mám slzy v očích...nemůže to skončit pěkně? Může, že jo ? Že neumře ? :)))

taron: ano, chápeš to velice přesně..umíš mě číst :) je to bolest, bolest která bolí už jen proto, aby mi ukázala že se nedokáži snadno vzdát...ale vzdát - to je mnohdy východisko z bolesti..nejsem srab, snažím se, ale je to asi koloběh a vzbouzí se ve mě nejistoty....ano, spousty nejistot.. děkuji za komentář taron :)

Makyna: Fíha...
fuj...no...pro přítele, je mi to jasné...je z ní cítit tvá bolest -(a taky pláč) ..."a taky trochu anarchie"...to je zklamání! Zklamání?? A taky hřejivost tvé lásky, která ještě dýchá...ještě nezemřela..."kdyby, kdybys "...to je vlastně jedno, nač se navzájem osočovat ?...a vlastně "budoucnost je opravdu reálnější, než omlouvám se"...fíha..tolik krásných momentů...no a co s mou láskou bude dál? Probouzet jí..uspávat? Ne..hlavně chránit ..mě a mou lásku...
dílo hodné mistra :))

hm....líbí ...:)

já bych tam dala více spojek...spojení mezi jednotlivými řádky, nevím, jak to vysvětlit ...je to takové strohé...nemastné, neslané...omastit, osladit, ocukrovat...cukr já moc rád :))))
ale jinak pěkné, jak píše Makyna, některé momenty jsou moc krásné :)

souhlas s Makynou...

..no, dnes narážím na snivá, obrazová díla..je to dobře, protože to je důkaz, že fantazie žije kdykoli :) ta poslední sloka je takové rozuzlení obou předcházejících.. - i mne smutek občas dohání..pěkné dílo :)

..zajímavá báseň, vtáhne, nutí k zamyšlení...tak trochu i bezmocná -
tiše sněží na moji celu
cítím tu zimu
chci spát
avšak ani nezaberu
--povedené :)

pěnulé Rezule..by mě zajímalo co ti jéža přinesnul :)

jéé, tak ta je opravdu krásná, snivá...úplně jsem viděla jemně spící tvář s pár paprsky u očí, nosu i úst a vlásky pocuchané v té ranní záři nového dne :) moc pěkné :)

Davidsoft: Ano, jako informatik popisuješ přemýšlení takto. Jako člověk věřící v něco "víc", v něco tajemného a krásného, vidím přemýšlení jinak. Ale správná odpověď je "tam někde uprostřed".

Makyna: Kolik štírů se tu ještě najde? :-)

duše.barevná: Díky, pěkně svátky přeju :-)

ten konec :D