Sucháč: Díky!!!

Viviana Mori: Děkuji! Jsem rád za Tvůj koment, opravdu !!!

Tak to je dost dobré...takhle se popsat skrze láhev s bublinkami :-) bravo!

Krásně maluješ básně. Krásně maluješ pocity, je to v něčem netradiční, v něčem přirozené... vždycky si říkám, čím mě to vlastně tak oslovuje? Neumím přijít na odpověď, v hlavě se mi misí něco o obrázkovém albu pocitů, tvoření obrazů v hlavě a jistými tvůrčími záseky do duší ostatních.

Ty kráso, já ji nejdřív vůbec nepochopila a vzala ji strašně vážně! To bych se pěkně ztrapnila. :-) nějak mi totiž uniklo to slovo "oholit".
Tak už se Vivi snad probrala. :-D No nevím, formou mě to moc neoslovilo, obsah mi dal teda do těla tím, že jsem to nejdřív pochopila špatně a pak následoval ten objev, kterej mě rozesmál. Asi bych se měla dneska vykašlat na kritiku. :-)

Tvůj styl mi připomíná básnířku, díky které jsem začal psát:-) Ten konec je šíleně smutnej, ale asi k tomu patří...

To je smutný no. :-D

Jééé, to je dobře, že zase skládáš :-):-):-) A ještě si se mi teď trefila do nálady a pocitů, které se v posledních dnech ve mně prolínají. Někdy musíme tak trochu zapomenout na určité chvíle štěstí, patřící minulosti, abychom mohli jít dál a vytvářet nové šťastné okamžiky, byť někde jinde a s někým jiným. Ale to hezké si musíme tam v hloubi duše uchovat navždy. Vzpomínat musíme v dobrém, však nesmíme žít pouze vzpomínkami, ale vytvářet stále nové krásné vzpomínky, jenž nám pomohou v těžkých chvílích. Já sám bohužel často žiju jen vzpomínkami, které nedokážu oživit. Úplně si mě tou básní dostala. Je nádherná, stejně jako Tvá duše prosakující skrz řádky. DĚKUJI TI MOCKRÁT !!!

Yana: dík, bohužel demáče máme nevalné kvality, tak Vás někdy pozvu na koncert...:-)

mám novinku: na staré časy se nezapomíná, kort pokud byli pěkné.

za mě puero: díky... za "mě" :-))

Povedené. Velmi. Jen je tam nějak moc mě u toho doktora. Líbí se mi, že je ta básnička taková nevtíravá.

Sakra. Neviděl jsem tu větu kdy umřela....

Jako když jsem tehdá četl Lermontova démona...

Kleriska.KX: skovat se pod deku, která zakrývá ty usměvy společně se studem
zárověň dodává tajemno určitým a známým chvilkám..

no jo a byli z toho trpajzlačata :) a propo schválně si skombinoval dvě pohádky dohromady ?

já to čekala :D hned jak vlezla do těch postelí...Sněhura jedna :D "trpajzlíci" si musí taky užít ;)

moc hezká :) opakuji se, ale co napsat, když je to pravda ? :)

souhlas s Yanoou :)

přesně to stejné jsem zažila, bohužel už také minulost, dům už není, babička také ne a já se do míst, kam jsem chodívala o prázdninách, na chatu, už nikdy nedostanu...:/ ach jak bych se vrátila, Yani, já brečím s tebou (doslova)

..predstavovat si pod chomackama bily vaty na nebi obrazky
snit si svuj svet a nepatrit nikomu
zcervenat
kdyz se na Tebe usmeje..