Psavec: Díky

Morfeus: Děkuji moc.

gajda: Taková je od dětství moje reakce na trauma. Možná je to jen pud sebezáchovy, většinou se to přelévá z jedné krajnější polohy do opačné, pořád dokola.

Jsi větší optimista než já, víš to?

gajda: Možná… náhodou, takový komentáře mám nejradši. Zajímavá úvaha, kde až v její druhé polovině člověk pochopí, proč je postavená tak jak je a kam tím celým míří. A za to dík. Hlavně za to znovuobjevení. Poušť je krásná právě tím, že nekde skrývá studnu. A temnota obzor v pastelových barvách.

Posmutnělá.

Trochublázen: Bylo, prošlo to a odešlo/odchází. Člověk tomu musí dovolit, aby to proudilo ven a někde se to nezaseklo. Díky, že ses stavil, u této i mých dalších básní.

snad není tak zle

Lpět na spravedlnosti je ošidné. Ježíš chodil Judskem a kam ukázal, tam kvetla nespravedlnost. Taková ta pohanská a hebrejská. Nový člověk, který se zrodil z krvavé krutosti francouzské revoluce a kterou zakalil Nietzsche ve svém náhledu na svět a jeho nelogičnost, ten se vydal za spravedlností a humanitu nenalezl. Naopak vykoupal se v ještě krvavějších lázních. A dnešní generace se třesou před branami apokalypsy strachy, věří v moderní lásku gayů a leseb a v pohodlí bez konce a spravedlnost a svobodu pro všechny, zatímco si píšeme básničky o lásce a nechce se nám číst o zoufalství a temnotě ukryté v hlubinách lidských srdcí. Možná se tvoje duše nerozpouští do ztracena, ale do znouobjevena. Možná je poselství tvé básně uvězněno za neproniknutelným horizontem událostí temnoty lidských srdcí a my jeho hlubinu nikdy plně neprocítíme, můžeme si ji spočítat, ale ne procítit, protože není naše.

A možná bych neměl psát komentáře po třetí sklenici portského.

Trefa!

Povedla se.

Jo jo i mrtvola někdy rozkvete.

Tahle se mi líbí. Dokážu si to představit i jako žvatlání na romantické loučce pod hvězdami :)

ano

Tak to je.
Povedené.

wojta : Vojti , to si napsal výstižně. Děkuji.

Oh, skvělá! :)

Kakuzu : vtipná a líbí se mi.

Ann(ah) :hlavně zdravá. Děkuji.

Líbí se mi moc.