Vzkříšení

Dřevorubci pár stromů porazili.
Okolo padlých klád háj rozkvétá.
Bílá sasanka se žlutou,
dymnivka s podléškou se bratří,
kouzelný pestrobarevný koberec
pod duby se právě prostírá.

Vidím to již po sté,
v rozličných proměnách -
strom umírá, kolem květy raší,
na jediném místě pomalé odcházení
i překotný, prudký vzmach.

Je Bílá sobota.

Jak pokácený kmen
i kříž časem ztrouchniví.
Jako země zjara
snad i cosi v nás dojde vzkříšení,
snad i cosi v nás zítra vyjde z hrobu
tak jako Ježíš sám.

Cosi,
na co jsme už dávno zapomněli,
v co jsme už dávno nedoufali,
co jsme už dávno odsoudili
jako smyšlenku.

Snad naděje?
Snad láska?
Co já vím?
Každý něco v sobě nosíme,
každý svojí cestou chodíme
se světlem v hloubi pohřbeným.