Děkuji Vám za reakce :)

Miňko: Zajímavý komentář, díky za něj i za pochvalu!

Psavec: Díky za zastavení..

zaseja: Metafora, pokus...díky.

Velmi pěkné i s myšlenkou. V jedné z mých básní mám takovou sesterskou myšlenku: člověk, když se nedivá a neposlouchá, se také může sám v sobě ztratit. Místo aby svět vnímal, tak si ho sám v hlavě vytvoří v obrazu svém. A stává se, že ten obraz je pekelný a člověk si tím vytváří vlastní peklo

Je to své. Za tím vším cítím emoce, ale jen tak se ke člověku nedostanou. Jsem si vědom váhy za každým slovem, ale tu váhu sám necítím. Kdyby se mi stalo něco podobného, pak by to s prožitkem asi bylo jinak. Osobně se mi ale líbí poslední verš a nepřítomnost interpunkce - to tomu dodává určitou emočně naladěnou notu. To useknutí bez tečky značí pokračování v životě; je to pěkné.

Souhlasím s Hanulkou.

Taková posmutnělá.

Bezva.

ty jo, já z těch tvých vzpomínek dostal chuť na párek v rohlíku :D

:D

Psavec: ...a k inspiraci pro mě osobně...chce to nejdřív volně dýchat. S "přiškrceným" dechem to moc nefouká

kekebreke: gajda: Dik za názor a zastavení.

Jako vždy, nezklameš...

Forma, obsah poetika. Má hloubku, sdělení.

Zaujala..

Některý vztah vyzraje jako dobré víno, některý zkvasí jako špatné víno. Líbí

Barča se svým pupíkem
se na nás zde usmívá,
co as dělá s Pepíkem,
když se nikdo nedívá?

Krátké, úderné, trefné a smutně pravdivé. Palec nahoru

Když se inspirace nedostavuje, proč se nutit do slátaniny? No je to divoké a taky se mi to nepodařilo přečíst celé. A dokonce bych to ani nenazval experimentem. Spíš taková tvůrčí afázie.