LUKiO: Myslíš, že se s ní budeme prát až za 200 let? Možná už za 20. I Geoffrey Hinton varuje, že to může být už brzy.

gajda: Je to tak. Nepoznáme, jestli text, který čteme, napsal živý člověk nebo umělá inteligence. To je už v podstatě přítomnost.
Nevím, jestli mít strach, nebo být jen fascinován. Což se vlastně nevylučuje. AI je extrémně zajímavá věc. Škoda, že nemohu žít aspoň 200 let. Chtěl bych znát budoucnost, jak se s ní, jako lidstvo, popereme :)

.... ale slunce stejně dál vychází nad Massachusetts

TualKraplak: Díky... Už je to ale dávno, co jsem něco napsal. Mrtvý umělec ;)

píšeš hezky

:)

Umím si to představit i zhudebněné. Jako rockovou kytarovou baladu.

Líbí se mi to. Sice tam jsou nějaké věkové a časové hodnoty, ale celkově je to takové že se v tom najde leccos a leckdo a leckdy.

Jak to napsat .
Kezby probuzeni přineslo trochu normalnosti.
A spánene nezahnal jen únavu po prošlém dnu.

Pěkná.

Krásné.

Meluzina: Mám fantazii na bodu mrazu. Jinak bych ti tam tu mrtvolu přimalovala ráda
Zdravím ze své depresivní jeskyně

Meluzina: Děkuji

I really like the end.

Připadá mi to jako úvod nějaké delší prózy. Velmi obrazné, atmosféra mě pohltila a teď se tam najde mrtvola. Pardon, to není romantické. Jenže já prostě detektivky miluju... ;-)

Hm, agresivní poezie a nejde mít se skvěle a skvěle psát. Podle mě není poezie jen o bolesti duše. Může být i o rozkoši, naději, či síle jít dál. No a co se týká té bolesti duše, není psaní trochu terapií? Umění to možná neprospěje, ale ušetří to třeba trochu zdravotní péče...

Má příjemně pozitivní poselství.

Lusy: Depends on point of view :)

Real deep suffer vibes

Opět povedená pozorování. Díky.